Vítězství Emmanuela Macrona nad Marine Le Penovou umožňuje těm, kteří se obávali vzestupu populismu, aby si trochu oddechli. Jeho vítězství nad Marine Le Penovou v poměru dvou ku jedné - výraznější, než jaké předpovídaly průzkumy veřejného mínění - představuje pevné "Ne" francouzských voličů vůči protimuslimské, protiimigrační politice nenávisti a nesnášenlivosti Marine Le Penové.

Avšak jeden triumf demokratického liberalismu není zrovna okamžikem pro sebeuspokojení. Politická strana Le Penové stále ještě může silně uspět v červnových francouzských parlamentních volbách. Populisté zůstávají u moci v Maďarsku, v Polsku a Evropská unie nereaguje zrovna rychle a nestaví se důrazně proti tomu, že jejich vlády likvidují nástroje veřejné kontroly nad výkonnou mocí a otevřeně porušují hodnoty snášenlivosti a otevřenosti, které zastává Evropská unie. Mezitím dala britská premiérka Theresa Mayová najevo, že cílem její vlády není pouze brexit, ale i omezení norem garantujících lidská práva. Mayová chce zrušit britský zákon o lidských právech a chce, aby Británie škrtla i svůj podpis pod Evropskou konvencí pro lidská práva.

Za hranicemi Evropské unie jsou u moci populisté různých forem v Turecku, v Rusku, v Egyptě, v Indii, na Filipínách a samozřejmě i ve Spojených státech. Všichni tito vedoucí politikové tvrdí, že mluví "jménem lidu". Přitom projevují ochotu pošlapávat práva diskriminovaných menšin a často i mainstreamových kritiků.

Jak lze stavět na Macronově vítězství a posílit boj proti dnešní nebezpečné formě populismu?

Proč lidé naslouchají populistům? Protože se bojí. 

Je rozumné začít analýzou problémů, jimiž je veřejnost znepokojena a jichž populisté zneužívají. Populisté jsou výteční v tom, že nabízejí jednoduchá řešení pro složité problémy. Typicky svalují vinu na nejzranitelnější členy společnosti, avšak to by nemělo odvádět naši pozornost od velmi reálných pocitů nespokojenosti mezi občany, která je důvodem nárůstu popularity populistů.

Globální ekonomika a technologické změny způsobily, že mnoho zaměstnanců má pocit, že zůstávají pozadu. Velký počet z nich přichází o zaměstnání anebo jim klesají platy. Je zjevné, že politikové, kteří přijali názor ekonomů, že volný obchod povede k rozšíření ekonomiky a prospěch z toho budou mít všichni, nevěnovali dostatečnou pozornost tomu, jak bude tento hospodářský prospěch rozdělen mezi lidi a jaký to bude mít dopad na pracovníky, kteří přicházejí o zaměstnání. Užitečnou obranou proti populismu by bylo vytvoření efektivní sociální bezpečnostní sítě, zajištění rekvalifikace pracovníků a opatření proti nezaměstnanosti. Důležité je také spravedlivější sdílení prospěchu z hospodářského růstu a změna daňové politiky, která dává nespravedlivě přednost bohatým.

Obranou proti populismu také musí být řešení otázek imigrace a integrace. Do Evropy a na Západ lákají lidi silné faktory: lidé prchají před pronásledováním, před chudobou a před válkami. Jde to ruku v ruce s potřebou Západu získávat nové pracovní síly vzhledem k tomu, že počet jeho obyvatel klesá. Avšak evropské země většinou integrovaly imigrantské komunity velmi špatně, jak to ukazují městské části plné beznaděje na pařížských předměstích. Máme-li být schopni účinně bojovat proti populismu, je nutno věnovat větší pozornost překážkám vůči integraci, včetně diskriminace při bydlení, ve školství, při zaměstnávání lidí a při práci policie. Také je zapotřebí upřímnější debaty o správné rovnováze mezi imigrací a integrací, vzhledem k tomu, že pokud vláda selhává a nepodnikne kroky, jichž je zapotřebí k řádné integraci imigrantů, nutně to vede k odporu veřejnosti vůči další imigraci.

Nezkoušejte populistům brát voliče příklonem k populismu

Avšak zřejmě nejdůležitějším postojem proti populismu je odvážná veřejná obrana demokratických hodnot. Příliš často nyní reagují mainstreamoví politici na populistickou hrozbu tím, že se uchylují k napodobování populismu. To udělal holandský premiér Mark Rutte, když těsně letos v březnu zvítězil nad populistou Geertem Wildersem. Napodobovatelé populismu doufají, že se jim podaří získat voliče, které láká populistické krédo, avšak tím populismus legitimizují, takže i když se populisté nedostanou k moci, jejich myšlenky a jejich politické názory se stávají normotvornými.

Macron má zjevně před sebou mnoho problémů, když slibuje, že splní svůj závazek, že "udělá všechno, aby už Francouzi neměli důvod hlasovat pro extremisty". V dané chvíli je jeho vítězství povzbuzující, protože bylo založeno na jeho intenzivní a otevřené obraně demokratických principů a přihlášení se k Evropské unii. Macron se přidal k takovým vedoucím politikům, jako je německá kancléřka Angela Merkelová a kanadský premiér Justin Trudeau. Stejně jako oni se přihlásil k základním lidskoprávním hodnotám, které populisté odmítají.

Potřebujeme více takovýchto postojů. Populisté ukázali, že západní politici (a organizace hájící lidská práva) se mýlili, když předpokládali, že veřejnost nutně sdílí lidskoprávní hodnoty a že lidé vždycky chápou, jak důležité je zacházet s jinými tak, jak očekávají, že bude zacházeno s nimi. V konečné instanci není obrana proti populismu nikdy silnější než míra, do níž veřejnost přijímá hodnoty, na jejichž základě vznikly demokratické společnosti. Nyní vidíme, že tyto hodnoty je nutno systematicky pěstovat.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru