Prezident Trump vyhověl přání třinácti procent Američanů a Američanek a také Americké koalice za čistou uhelnou elektřinu (ACCCE), když oznámil, že Spojené státy vystoupí z Pařížské klimatické dohody. Drtivá většina obyvatel, celých 69 procent a zároveň většina populace v každém z okresů všech padesáti amerických států jsou pro setrvání. Pro se vyslovili i šéfové nejvýznamnějších firem jako je General Electric, Coca-Cola nebo Procter&Gamble. Dokonce i ropní giganti Exxon Mobile a Shell, kterým přechod na obnovitelné zdroje přináší prosperitu a pracovní místa.

Trump modernizaci americké ekonomiky nezvrátí. Jeho rozhodnutí ale bohužel dopadne na nejchudší rozvojové země. Jejich boj s následky změn klimatu, které jsou způsobeny spalováním fosilních paliv v bohatých státech, je financován ze speciálního fondu OSN a Spojené státy patří k jeho důležitým přispěvatelům. Ekonomové i byznysmeni také předpokládají, že Trumpovo prohlášení oslabí americkou pozici globálního tahouna inovací a čisté energetiky a patrně připraví zemi o desetitisíce kvalitních a perspektivních pracovních míst. Těžba uhlí nová pracovní místa nevytváří, stávající místa naopak rychle mizí.

Navzdory Trumpovu rozhodnutí budou kapitáni uhlíkově náročného průmyslu – firmy jako GE, Exxon či Shell – dál pokračovat ve snižování spotřeby fosilních paliv a vymýšlení inovací. Přináší jim to totiž úspory i lepší pověst mezi zákazníky. Domácnosti, města, farmáři i podnikatelé budou dál stavět další a další sluneční, větrné a geotermální elektrárny, které vyrábějí čistou a stále levnější energii.

Celkovou instalovanou kapacitou obnovitelných zdrojů i objemem ročních investic patří dlouhodobě Spojené státy mezi světovou špičku. Aktuálně jsou na druhém místě, hned po Číně. Jen větrných elektráren tam ke konci loňského roku měli víc, než globální trojka a čtyřka, Německo a Indie, dohromady. Americkou jedničkou ve větrné energetice je Texas, někdejší ikona ropného těžebního průmyslu. Turbíny o výkonu 21 tisíc megawattů loni vyrobily přes 12% texaské spotřeby elektřiny. Sektor dává práci více než 21 000 lidí. To je asi třetina zaměstnanců v sektoru těžby uhlí v celých Spojených státech.

Mezinárodní smlouvy a závazky jsou pro rozhodování byznysu důležité, ale vždy jen jako doplněk k domácí legislativě. Pařížská smlouva umožňuje podat oficiální výpověď až koncem roku 2019. A další rok poběží výpovědní lhůta. A žádost o vystoupení lze vzít kdykoliv zpět. Takže o skutečném vystoupení z mezinárodního společenství odpovědných se bude ve skutečnosti rozhodovat až v předvolební prezidentské kampani v roce 2020.

Daleko důležitější jsou národní předpisy, které určují reálné podmínky podle nichž se podnikatelé rozhodují. Právě proto roste čistá energetika v Česku pomalu i když jsme součástí Pařížské smlouvy. Tepelná čerpadla se u nás instalují jen do každé osmé novostavby. Střešních fotovoltaik loni vzniklo jen pár stovek, přitom by to mohlo být klidně o dva řády víc. Trh na to čeká a je na to připraven. U malých vodních elektráren dobíhají rekonstrukce, ale do nových projektů nikdo nejde. Větrná elektrárna se tu nepostavila už od roku 2014. Může za to nechuť stále levnějšími a levnějšími obnovitelnými zdroji se konstruktivně zabývat.

Jestli Spojené státy skutečně vystoupí z mezinárodní klimatické dohody se ukáže za tři roky. Útlum uhelného průmyslu na straně jedné a rozvoj obnovitelných zdrojů na straně druhé bude podle všeho probíhat dál - pod taktovkou byznysu. Progresivní státy Unie postupně převáží sílu federální vlády. To my jsme na tom hůř: svého lídra s jasným tahem směrem k moderní a čisté ekonomice jsme dosud nenašli.