Jedním z mýtů, které přiživila nedávná finanční a ekonomická krize, je to, že měnová politika rozhoduje o prosperitě země. Jako by možnost nastavit krátkodobé mezibankovní úroky či intervencemi popostrčit kurz měny mohla bez ohledu na jiné důležité politiky "zajistit" bohatství, či naopak bídu země. Měnová politika zdaleka takovou moc nemá, ale její "vysoká kvalita" může pomoci třeba tím, že omezí kolísání ekonomiky či nastaví vhodné a stabilní podmínky pro její rozvoj.

Přijetí eura je tedy z ekonomického hlediska "jen" volbou více či méně vhodného uspořádání měnové politiky. A odpověď na jeho vhodnost se liší země od země. Stejně tak i politická dimenze tohoto rozhodnutí je o vážení pro a proti a posuzování možných scénářů naší budoucnosti.

Česká republika je dnes z těchto pohledů v pozoruhodné situaci. Oba tyto pohledy poměrně jasně přijetí eura podporují. Hlavním důvodem, proč se tento pohled tak pomalu prosazuje, je silně zkreslený a skutečnosti neodpovídající pohled většiny našich občanů na euro a postoj řady politiků, kteří tento pohled přejímají. A ignorují přitom fakta.

Stačí jen přepočítat ceny, úspory, dluhy či mzdy. Nic víc

Pro naši zemi je přechod na euro výhodný zejména díky struktuře naší ekonomiky a také tomu, že naše ekonomika dosahuje stability srovnatelné se zeměmi platícími eurem. Přechod na euro sám o sobě není ničím jiným než přepočtem cen, úspor, dluhů či mezd určeným zafixovaným kurzem (odpovídající tržnímu). To samozřejmě nevytvoří žádné bohatství (pokud za "výhodu" nepovažujeme to, že naše spory budou převedeny do jedné z nejvýznamnějších a nejstabilnějších měn světa) ani pochopitelně žádné ztráty (hodnota našeho majetku se nezmění a ceny přepočtem na euro nevzrostou). Ale vytvoří to předpoklady pro to, aby naše ekonomika lépe prosperovala a životní úroveň postupně vzrostla.

Budoucímu růstu ekonomiky pomůže jak odstranění nejistoty ohledně kurzu k hlavním obchodním partnerům (firmy si dnes na výkyvy kurzu vytváří rezervy nebo se draze zajišťují), tak snížení nákladů na obchod. Směna eur do korun a zajištění proti rizikům stojí firmy miliardy korun ročně, které za tyto služby zaplatí finančním institucím. Tyto úspory se promítnou do lepší schopnosti konkurovat a do možnosti investovat. V neposlední řadě se promítnou do vzniku nových pracovních míst a růstu mezd.

Pomohou si i občané. Nejen tím, že na dovolenou do většiny evropských zemí nebudou muset draze směňovat peníze a že v těch ostatních bude směna snazší a levnější, ale hlavně tím, že se usnadní nákupy přes hranice (v e-shopech) a bude snazší porovnávat ceny. Tím se zvýší konkurence na řadě trhů, což přinese zákazníkům lepší výběr a nižší ceny. Zásadně se také zvýší nabídka i konkurence na finančním trhu.

Eurozóně se daří, výhody být jejím členem rostou

Východiskem české skepse k euru je ovšem představa, že eurozóna je neúspěšný a nebezpečný projekt většinou neúspěšných zemí. Není to pravda. Eurozóna tvoří dnes pětinu světové ekonomiky a je největším světovým dovozcem a vývozcem. Je prostě ekonomickou supervelmocí. Euro je domácí měnou stovek milionů Evropanů, je důležitou měnou v mezinárodním obchodě a v euru je uložena čtvrtina devizových rezerv. V reakci na krizi se pravidla pro fungování eurozóny vylepšila a jejich důsledkem je třeba i pokles schodků státních rozpočtů v eurozóně (k hodnotě 1,5 %, tedy hluboko pod hodnoty z minulosti) i klesající podíl státních dluhů k HDP. Ekonomiky eurozóny dnes rostou podobným tempem jako USA, které snižování rozpočtových schodků odkládají. Nové mechanismy, jako je Bankovní unie či stabilizační fondy (ESM), snižují riziko, že se budoucí poklesy ekonomiky, finanční krize či ekonomické chyby vlád promítnou do hluboké krize evropské ekonomiky.

Z politického hlediska se zdá být zřejmé, že pokud nenajdou země unie shodu na racionálním "postupu vpřed" tam, kde posílení unie Evropanům pomůže, budou hledat shodu země eurozóny a tím odstavovat ostatní na vedlejší kolej. Nositelem projektu "společné Evropy" se tak namísto unie 27 zemí, kde máme silné slovo, stane užší eurozóna, která by zřejmě začala vytvářet své instituce. Sečteno a podtrženo, eurozóna je dnes mnohem atraktivnější klub, než si je velká část veřejnosti ochotna připustit, a výhody jeho členství začínají růst.

Proti těmto argumentům, které není snadné zpochybnit, staví odpůrci přijetí eura zejména dva. Tím prvním je ztráta nezávislé měnové politiky, a tudíž omezená možnost podpořit ekonomiku v případě potřeby. V praxi je tento argument velmi slabý. Především: zdá se nanejvýše pravděpodobné, že pokud postihnou naši ekonomiku nepříznivé "šoky", nebudou se týkat jen nás, ale i části či celé eurozóny. Frankfurtská centrální banka pak na ně bude reagovat podobně, jako bychom to učinili doma, a zbytek "práce" musí odvést rozpočtová politika. Navíc asi nebude velká škoda, pokud naší ekonomice nebudou hrozit překvapení typu velkého oslabení kurzu naší centrální bankou. Jakkoliv bylo toto rozhodnutí ekonomicky podložené, jeho důsledky, se kterými se stále potýkáme, jsou tak trochu sporné.

Druhým argumentem proti přijetí eura je obava, že "naše eura" budeme posílat "líným Řekům", kteří nám je "nevrátí". I tato obava je lichá. Především: Evropský měnový fond, do kterého se dnešní složitý systém podpory zemí v potížích bude transformovat, nebude chtít přicházet o peníze (a je velmi pravděpodobné, že i dnešní půjčky Řecko postupně splatí). Jeho cílem bude pomoci zemím v problémech, aby svým vlastním úsilím, reformami a často bolestivými změnami dali svou ekonomiku "do pořádku". Přesně tuto roli sehrál Evropský fond (ESM/EFSF) třeba v Irsku, Španělsku či Portugalsku. Nepřál bych si, abychom svou špatnou politikou museli na pomoc takovéhoto mechanismu v budoucnu spoléhat, ale i v případě, že "pomůže" v jiné zemi dočasnými půjčkami, je to v našem zájmu, neb naše podniky spoléhají na stabilní poptávku v zemích unie.

Pro přijetí eura má naše země již dlouho zpracované plány, včetně postupů osvětové kampaně či opatření k zamezení růstu cen při přechodu na euro. Díky stabilitě naší ekonomiky máme předpoklady splnit nutné podmínky a vyhnout se úskalím, která přechod na euro jinde provázela. Zároveň dnešní doba, která přinese zřejmě řadu změn v podobně společné Evropy, atraktivitu členství v eurozóně ještě zvyšuje.

Takže jediné, co nám chybí, je odvaha toto rozhodnutí, z něhož budou mít prospěch naši občané hned teď, ale i po letech, učinit. Nejde o fatální rozhodnutí. Jistěže naše země může zůstat bez eura, růst pomalu, přicházet o investice a nedočkat se vyšších mezd. Euro je prostě jen lepší možností. O hodně lepší.

Autor je bývalý viceguvernér ČNB, nyní europoslanec za TOP 09

 

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.