Včera jsem si byl prodloužit parkovací kartu na Praze 1. Chodím tam každý rok, chovají se slušně a ani tam nejsou velké fronty. Úřad samozřejmě sídlí v centru, kde se nedá zaparkovat, ale po slabé půlhodince hledání se nakonec vždycky chytnete. Musel jsem si s sebou přinést: velký techničák, živnostenský list a občanku s trvalým bydlištěm.

Vůbec nechápu, proč tam ty papíry musím nosit. Určitě někde existuje databáze aut - o auto přece nepřijdete, když ztratíte papír. Živnostníci jsou zase uvedeni v živnostenském rejstříku. Když vám z něj dneska mohou udělat výpis na každé poště, proč se do rejstříku prostě nepodívá i ten úředník, který vydává parkovací karty? Když to shrnu, určitě by stačila jen občanka, a když to shrnu ještě víc, člověk by tam přece nemusel ani chodit - stačilo by odpovědět na mail: ano, i tento rok chci parkovat, pošlete mi kartu poštou. Oni by se podívali do všech databází, zda stále bydlím tam, kde tvrdím; jestli mám pořád to auto, na které kartu žádám; a poslali by na dobírku kartu. Vůbec nerozumím tomu, kde je problém.

Jindy jsem zas potřeboval potvrzení pro svou firmu do výběrového řízení. Bylo jich asi pět - o tom, že nedlužím na sociálním pojištění, že mám zaplacené všechny daně... Obcházel jsem ty úřady, kde všude byly police s různými papíry, hledal jsem ty správné, pak jsem je vyplňoval, pozoroval ostatní lidi v čekárnách a čekal, až na mě přijde řada. Opět - všechny ty úřady mají databáze, nebyl by snad problém zveřejnit ty, kdo žádné nedoplatky nemají.

Třeba mě prostě chtějí vidět, jestli jsem ještě naživu. Nedokážu si představit jediný jiný důvod, proč ty papíry v dnešní době existují. Ta závratná akceschopnost úřadů mi připomíná příhodu, když kamarádovi vykradli auto. Rozbité okénko a vybrané autorádio, prostě klasika. Vyhledal policejní stanici o dvě ulice dál, vystoupal do prvního patra a tam nalezl policistu, který klepal do psacího stroje.
- Ukradli mi autorádio, povídá.
- Přistavte vozidlo, ani nezvedl oči od stroje policista.
Kamarád se tedy vrátil, přejel s autem před stanici, znovu vystoupal po schodech.
- Přijel jsem s tím autem, jak mi ukradli to autorádio, povídá.
- Vozidlo přistaveno? dotázal se muž v uniformě, pak sešel dolů, nakoukl vybitým okénkem do vozu, prohlédl díru po autorádiu a prohlásil: Není tam.
Pak se zase vrátili nahoru, sepsal se nějaký papír, dali na něj razítko a bylo to vyšetřeno.

Jsou to všechno maličkosti, ale tak ubíjející. Politické strany zas před volbami připravují dlouhodobé vize - tlusté knihy, do kterých sepíšou všechno, co koho napadne, do roku 2020, 2030, za chvíli budeme mít vize i do roku 2100, plánuje se dokonce i ministerstvo budoucnosti, ale mně by bohatě stačilo, kdyby se někdo bez velkých slov na billboardech postaral o tu přítomnost.

Autor je volebním poradcem Pirátské strany.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE.
Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru