Zrovna v době, kdy si naše země připomínala výročí justiční vraždy Milady Horákové, vynutil si pozornost médií genetik, aby zpochybnil odborný průběh exhumace další výrazné oběti komunistické zvůle kněze Josefa Toufara.

Není to bohužel nic neobvyklého, kdekdo se dnes snaží vnášet zmatek do paměti našeho národa, ale tvrzení Daniela Vaňka v rozhovorech s českými médii (např. DVTV 26. 6. 2017, časopis Týden, publikováno 24. 6. 2017) jsou tak nehorázná a lživá, že je nutné je uvést na pravou míru. Tento člověk dokonce napadá samotnou pravost Toufarových ostatků.

Exhumace organizoval v roce 2014 pražský Magistrát ve spolupráci s Toufarovou rodinou a biskupstvím Hradec Králové. Podílel se na ní tým specialistů, složený z předních odborníků: antropologové z Národního muzea, archeologové Národního památkového ústavu, soudní lékař z Ústavu soudního lékařství v Brně, soudní znalec v oboru forenzní genetiky a specialista na agendu pohřebnictví z Ministerstva pro místní rozvoj, odborníci ze Správy pražských hřbitovů. Proběhla v souladu s právním řádem České republiky.

Daniel Vaněk tvrdí, že „nikdy nebyly zveřejněny výsledky genetické analýzy, navíc to dělala laboratoř, která nemá relevantní zkušenosti s DNA identifikací kosterního materiálu.“ Je to lež. Výsledky genetické analýzy byly publikovány jak na tiskové konferenci, tak knižně. Byly také zveřejněny pro odbornou veřejnost na tradičním celostátním soudně lékařském setkání v roce 2016 na XXIV. Ostravských dnech forenzních věd.

Laboratoř, kde byly zkoumány Toufarovy ostatky, je znaleckým pracovištěm, které provádí vyšetření spadající do oblasti identifikace osob a jejich příbuznosti.

Archeologové Národního památkového ústavu připravili projekt odborné asistence při exhumaci ostatků, který byl zaslán vedení Archeologického ústavu AV ČR k posouzení. Zástupci této instituce přijali navržený postup bez připomínek a ocenili odborně komplexní zajištění celé akce.

Vaněk také tvrdí, že exhumací jednotlivce, v tomto případě Josefa Toufara, bylo zvýhodnění jedné osoby na úkor jiných, že se „dělo kádrování po smrti“ a že tedy bylo „neetické vůči dalším obětem v masových hrobech.“ Kdyby si Vaněk zjistil alespoň základní fakta o ďáblickém hřbitově, dozvěděl by se, že tam před exhumací Josefa Toufara proběhlo již několik individuálních exhumací obětí politických represí.

Na neoznačeném místě poblíž hřbitovní zdi nebyla vykopána žádná "celebrita", jak Vaněk uvádí. Nešlo přece o žádnou VIP akci katolické církve. Byl to výsledek desítky let trvající snahy Toufarovy rodiny a farníků, díky které se v archivech zachovaly důležité materiály k identifikaci místa hrobu (výpovědi hrobařů, plán namalovaný jedním příslušníkem StB, foto ze spálené hřbitovní knihy). U jiných obětí pochovaných na tom místě nejsou k dispozici.

Nakonec nutno podotknout: Byl to právě Daniel Vaněk, který svoji privátní firmu nabízel v době příprav organizátorům Toufarovy exhumace. Ve svém dopise z  25. ledna 2014, adresovaném pražskému magistrátu, podotkl: „Pokud někdo lokalizuje místo s kostrou pátera Toufara, a budu mít k dispozici srovnávací materiál někoho z jeho příbuzných, tak analýzu provedu. Projekt Toufar by byl tedy poměrně snadno proveditelný.“ Jeho služby – především z důvodu neobyčejně vysokých finančních nároků - organizátoři nevyužili a dali přednost jiné laboratoři. Patrně proto dnes, zhrzeně a mstivě, nanáší na práci druhých ubohé lži.

V ďáblickém hrobě ležely ostatky P. Josefa Toufara, umučeného StB v roce 1950. Se vší pietou byly převezeny a uloženy v Číhošti, kde naposledy jako kněz působil. Snad to pomůže k nalezení a podobně pietnímu uložení ostatků i jiných obětí komunismu. A snad to nikdo nebude napadat kvůli své vlastní zhrzenosti či mstivosti.

Autor je spisovatel a publicista

Tento text je zkrácenou, upravenou verzí otevřeného dopisu, podepsaného ještě rodinou Cvetlerovou (příbuzní Josefa Toufara), Tomášem Petráčkem, postulátorem procesu beatifikace, Janem Havrdou z Národního památkového ústavu, soudním lékařem Janem Krajsou, bývalým pražským primátorem Tomášem Hudečkem a bývalou pražskou radní Evou Vorlíčkovou.