Současný šéf ČNB Jiří Rusnok není žádný extremista. Určitě netouží po ničem víc než po klidných časech, kdy bude moct měnovou politiku jemně ladit nepatrnými změnami úrokových sazeb, a po tom, aby k hrubým nouzovým nástrojům typu intervence nikdy nemusel sáhnout. Doba, tedy silně rostoucí ekonomika, mu v tomto ohledu přeje. Jenže z eurozóny stále vane protivítr, který i s ČNB docela cloumá. 

Malým krůčkem k normálu bylo premiérové zvýšení základní úrokové sazby, pro které guvernér Rusnok i dalších jeho pět kolegů z bankovní rady ve čtvrtek zvedlo ruku. Na první pohled jde o přelomovou událost. Naposledy Česku centrální banka zvyšovala úroky v únoru 2008 a od té doby mířily jen dolů nebo dlouhé roky stagnovaly. Takže mnozí třicátníci a třicátnice, kteří už zdaleka nejsou na juniorních pozicích a na finančních trzích mají na starosti velké sumy, vlastně nikdy na vlastní kůži nezažili, co to znamená, když peníze zdražují. Nyní to v omezené míře přichází.

Zádrhel ukazující, jak je ČNB závislá na okolí, je v tom, že čtvrteční zvýšení o pouhé dvě desetinky procentního bodu bude nejspíš na delší dobu poslední. Tedy v prognóze najdeme náznaky toho, že je ještě jedno zvýšení sazeb v dohledné době možné, a podobně lze interpretovat i jednomyslnost bankovní rady (umožněnou zřejmě i nepřítomností viceguvernéra Hampla), ale experti měnové sekce, podle které se v ČNB téměř vše točí, spíše ukazují až na druhou polovinu příštího roku.

...

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé. Děkujeme za vaši přízeň.
Obsah starší než měsíc je součástí archivu a do článků zdarma se nepočítá. Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.
Předplatit od 199 Kč / měsíc
Máte již předplatné?