Kdo si ve čtvrtečním vydání Hospodářských novin přečetl komentář redaktora Luďka Vainerta k plánovanému rozvoji Letiště Vodochody, pravděpodobně došel k závěru, že soukromá investiční společnost se v zájmu vlastního zisku staví proti skutečným potřebám regionu, logice jeho rozvoje a hlavně lidem v okolí letiště současného.

Pokud by to byl názor řečený u piva, polemika by mě bavila, za názor se těžko na někoho můžete zlobit, byť má v základu jen emoci.

Jenže fakta jsou jiná. "Rostoucí nároky na kapacitu řeší modernizace a nové dráhy letišť, na něž si veřejnost už zvykla. Výjimkami potvrzujícími pravidlo jsou berlínské letiště Willyho Brandta a Weeze u Frankfurtu," píše pan Vainert. Dovolím si poznamenat, že se ani v jednom případě o výjimku nejedná. Letiště Willyho Brandta se rozšiřuje v části původního letiště Berlin-Schoenenfeld, v případě Weeze je to jen přestavba bývalého letiště vojenského. 

Letiště Vodochody konečně získalo razítko. Od roku 2024 by mohlo přijímat nízkonákladové lety

Těch ne-výjimek je v Evropě víc než hodně. Charleroi u Bruselu, Hahn u Frankfurtu, Girona u Barcelony, Beauvais u Paříže a dlouhá řada dalších. Mnohem více než chyby ve faktech je však znepokojivé to, k čemu autor komentáře ve svých úvahách dochází. Že se rozvoj letecké dopravy soustředí hlavně na navýšení kapacity tam, kde si veřejnost už na letadla zvykla, je zrovna tvrzení velmi odvážné. 

Bydlím v Hostivicích, přesněji v části, kde mám letištní dráhu na dohled. Letadla mě dneska nijak neruší. Paralelní dráha se ke mně ale o více než jeden kilometr přiblíží. Pak budu s letadly snídat, večeřet, v noci se probouzet. Přestěhovat se nehodlám, nejen díky panu doktorovi Galuškovi, velkému vzdělanci a milovníkovi letadel, který mě naučil  větu: "Kdo bydlí u letiště, nemá co nadávat! Ten by měl za tu nádheru platit!"

Obávám se však, že zůstanu s tímto názorem osamocený. A možná ho časem změním. Po postavení paralelní dráhy zasáhne v hlukovém pásmu 55 decibelů Letiště Václava Havla 12 672 obyvatel, Letiště Vodochody 1215. Vše lze dohledat ve veřejných zdrojích.

Autor komentáře by se měl zeptat, jak se na paralelní dráhu těší všichni ti, kdo si zvykli na hluk z ruzyňského letiště v Nebušicích, Suchdole, Hostivicích, Jenči…  A v čem je vlastně případ Vodochod jiný? Místní si za dlouhá desetiletí existence letiště u Aera přece také zvykli!

Tedy podle úvahy autora komentáře. Měli by být dokonce mnohem zvyklejší, protože testovací lety velkých sérií cvičných i bojových letadel z Aera byly pro uši nepoměrně vydatnější hlukovou nádivkou než budoucí plánovaná zátěž z dopravních letadel.

Posilování existující infrastruktury pro navýšení kapacity rozhodně nemá oporu v tom, že by to místním lidem nevadilo. Ve skutečnosti jde o racionální přístup podpořený doporučením Evropské komise, která jako hlavní důvod uvádí obrovské průtahy se stavbou na zelené louce, hraničící s reálnou možností vůbec něco nového postavit.

V Praze je zabezpečení rozvoje letecké dopravy zapotřebí, je to daň za naši touhu či potřebu cestovat, za rozvoj lidské společnosti, která nikdy nebude mít ničeho dost. Ale pravidla by měla být pro všechny stejná a zákony také platí pro všechny stejně.

Hodnota letiště ve Vodochodech je nejméně pět miliard, říká šéf letiště Kačur

Letiště Vodochody získala Penta při privatizaci Aera, kdy vláda schválila její privatizační projekt včetně rozvoje letiště. V roce 2006 bylo Aero zdecimované, generovalo téměř miliardu roční ztráty. Po prvním roce ve vlastnictví Penty mělo 100 milionů provozního zisku. Udrželo zaměstnanost, vrátilo značce mezinárodní lesk a do státní kasy začalo po čase sypat nemalé částky.

Jen rozvoj jeho letiště vázne. Do dnešní doby projekt zdolával bariéry postavené zejména státem – v zájmu ochrany ruzyňského letiště. Je jedno, jestli privatizační záměr schválila vláda v oranžovém, modrém nebo vícebarevném kabátu. Kupující zaplatil a vládní podpora projektu by měla platit.

Nesouhlas obcí se stavbou Letiště Vodochody má svoje opodstatnění, že se brání, je legitimní. Možná řešení existují, pokud bude vůle k jednání. Vůle je však zatím pouze ze strany Letiště Vodochody, a to si lze ověřit.

Na závěr si neodpustím jednu poznámku. Pan redaktor v podstatě vyzývá státní úřady, aby projektu Letiště Vodochody zabránily. Neměly by spíš postupovat právě v souladu se zákonem?

Když vezmu v potaz ruzyňskou paralelní dráhu – platí stejná pravidla pro státní kapitalismus i ten soukromý? Jedná se v případě projektu Letiště Vodochody o svobodu podnikání? A neměla by zrovna ta být pro renomované ekonomické periodikum přímo svatou věcí?

Autor je mluvčí a PR specialista Penta Investments

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru