Dotace na odchytávání dešťové vody, dotace na plynové kotle, "dotace mladého zemědělce", dotace na získání dotace, dotace za absenci moře. Schválně, jestli poznáte, kdy se jedná o skutečné platné dotace a ve kterých případech se jedná o vtip. Vtip není bohužel nic - toto vše jsou reálně využité či využívané dotace. Řeč zde není o Kocourkově, ale o České republice.

Mezi lety 2014 a 2017 bylo v ČR zrealizováno 71 072 dotačních projektů. Celková částka pokrývající tyto dotace tvořila 505,5 miliardy korun. Dotuje se leccos: zemědělství, rybářství, genetické zdroje, energetická oblast atd.

Proč dotace existují? Základní myšlenka je ta, že určité činnosti mají prospěch nejen pro přímo zúčastněného jedince či firmu, ale i pro jiné subjekty - pro toto se používá označení pozitivní externalita. Tento vedlejší přínos ovšem není brán v úvahu subjektem, který danou činnost provádí. Tato činnost je tedy prováděna v množství, které je pod společenským optimem. Dotace pak mají sloužit k tomu, aby byl jedinec motivován danou činnost provádět ve vyšším, čili optimálním množství. Tento mechanismus se označuje jako Pigouovská dotace, podle ekonoma, který tento fenomén zkoumal.

Co vlastně dotovat?

Na první pohled to vypadá dobře: státní dotace napravují selhání trhu, a tím je dosaženo efektivity. Problém ale nastává, pokud začneme uvažovat na tím, co vlastně dotovat. V zásadě bychom měli dotovat vše, co má nějaký pozitivní vliv, který není "konzumován" přímo původcem činnosti. Dotováno je například využití dešťové vody s odůvodněním, že to přispívá ke zlepšení životního prostředí. A co takhle dotovat bublifuky? Člověk, který na ulici fouká bubliny, svým "vystoupením" přináší zábavu, a tedy užitek i kolemjdoucím.

A teď zkusme velkou nadsázku. Co takhle dotovat krátké sukně? Žena, která si krátkou sukni oblékne, přináší přece významný užitek všem kolemjdoucím mužům. Tedy pokud není ošklivá. V tom případě by bylo záhodno zavést spotřební daň na sukně zakoupené šeredami. Dotovat bychom mohli i lampičky, protože když budete mít kvalitní zdroj světla, tak se vám nebudou kazit oči a to bude znamenat úsporu pro zdravotnický sektor. Zní to vtipně, ale můžete se podívat na seznam dotací na začátku článku a uvidíte, že i realita je velmi zábavná. Za velmi roztomilou považuji dotaci za absenci moře. V roce 2004 ministr zemědělství Jaroslav Palas požádal EU o dotaci, která by kompenzovala absenci moře v naší zemi. Ministrovi vadilo, že musíme české suroviny dovážet do dalekých přístavů. A taky ho možná štvalo, že to má daleko na dovolenou.

A proč ne rovnou přídělový systém?

Jak vidíme, pozitivní či negativní externality jsou obsaženy téměř všude. Dotovat, nebo naopak pokutovat, bychom tedy měli naprosto všechno. Nabízí se otázka, jak moc bychom měli jednotlivé věci dotovat? Je dobré si uvědomit, že čím větší je dotační byrokracie a čím jsou dotace vyšší, tím více se trh blíží přídělovému systému. Přídělový systém je totiž systém dotací, ve kterém je vše dotováno sto procenty ceny. Pokud si tedy stát myslí, že ví, co je pro nás dobré, měl by být zaveden tvrdý přídělový systém? Bude pak dosaženo absolutní efektivity? Zní to jako sci-fi, ale růstem dotačních programů bychom se k tomuto bodu mohli brzy přiblížit.

Určitě se můžeme vydat cestou dotací. Můžeme dopodrobna analyzovat, co má jaký pozitivní či negativní dopad na okolí. Můžeme zkoumat, jaké potraviny jsou pro lidi zdravé, a dotovat je. Ale… První problém je v tom, že nikdy nemůžeme být schopni přesně určit výši externality, a tudíž nemůžeme dosáhnout vysněné efektivní alokace zboží či služeb. Ovšem i kdyby se nám podařilo vytvořit dokonalý systém efektivně nastavených dotací, stále by tu byly další problémy.

Dotace deformují tržní ceny

S tvorbou dotační byrokracie vzniká nepřehledný prales poplatků, pokut, výjimek, pravidel atd. Na to, aby bylo možno dotace udílet, je nutné živit armádu úředníků. Část armády bude analyzovat a počítat dotace a část armády bude kontrolovat, jestli jsou opravdu splněny dotační podmínky. Například v případě dotací na krátké sukně pro pohledné slečny budou úředníci muset kontrolovat skutečnou délku sukně a také "krásu" dané ženy. Předpokládám, že zde bude muset být vytvořena složitá metodika, podle které se bude krása ženy posuzovat.

Část armády se také bude věnovat obrovské administrativě s tím vším spojené. Zanedbat nemůžeme ani to, že na dotace bude třeba vybrat daně. To znamená dodatečné náklady na výběr daní na straně firem a fyzických osob, administrativní náklady na straně státu a především také tržní neefektivitu způsobenou manipulací přirozených cen. Náklady na desetitisícikorunovou dotaci se pak mohou vyšplhat až ke stovkám tisíc.

Účelem tohoto článku není sdělení, že všechny dotace jsou špatné. Jeho smyslem je poukázat na to, že systém dotací je velmi nákladný a že je velmi složité s dotacemi pracovat. Téměř jistě existují statky, pro něž jsou dotace správným řešením. Tedy ano, dotace mají svůj přínos. Problém je v tom, že mnoho úředníků a politiků vidí pouze tento přínos a nevidí nákladovou stránku dotací. Výše je popsáno, že náklady na provoz dotací mohou být několikanásobně vyšší než dotace sama. Při tvorbě budoucí legislativy by tedy měly být brány v úvahu i tyto vysoké "dotační" náklady. Dotace by pak měly být udělovány pouze tam, kde je to skutečně nutné.