Když pozoruji, s jakým až vulgárním nezájmem a opovržením se v Česku mluví o politicích a jak se politika redukuje na spor o to, kdo kdy co nakradl, dere se mi často na mysl srovnání s dobou, kdy se státnictví těšilo daleko většímu respektu jako vážená aktivita privilegovaných. V Anglii 19. století si snad nikdo jiný tolik neuvědomoval hodnotu a význam politiky jako historik a státník Thomas Babington Macaulay. Vzpomeňme si třeba na naše internetové diskuse, když čteme, co napsal o Edmundu Burkovi a jeho působení v parlamentu: „Promlouvat pod starobylými klenbami Westminsterské haly, ve jménu anglického národa, u tribunálu anglických lordů […] se mu zdálo být vrcholem lidské slávy.”

Politiku Macaulay chápal jako "řídící disciplínu" a její studium, jak píše, nemohlo mít větší důležitost: "Toto je politická věda, která je stejně tak vzdálená prázdným teoriím [...] sofistů, jako i mrzkému řemeslu, tak často považovanému za státnictví těmi, jejichž mysli se staly omezenými v následku intrik, korupčnictví a formální etikety; která ze všech věd je tou nejdůležitější pro blaho národů [atd.]." Není divu, že v takovémto intelektuálním klimatu byla kariéra ve veřejném životě tužbou každého, kdo svým společenským a hlavně ekonomickým postavením na ni mohl dosáhnout.

Naše situace je jiná a Macaulayho svět je nám cizí. Přestože dnes máme všichni možnost být politiky, o tuto poctu nestojíme. Politika klesla na významu. Dnes pociťujeme, že už není řídící disciplínou, ale sama se musí podřídit neúprosným ekonomickým zákonům. Nikdy jsme neměli, – jako Anglie za Burka – moc nad lidmi na druhé straně planety, sami jsme se stávali oběťmi politických rozhodnutí učiněných „o nás bez nás“. Naše politika často bývala v cizích rukou, a tak i nyní, kdy už je v rukou našich, ji stejně vnímáme jako cizí.

Není ale teď, bezmála 30 let po převratu, už pozdě na výmluvy? Není na čase převzít odpovědnost, méně nadávat, méně krást, a nebát se více politicky pracovat, doma i v Evropě? Má-li jednou naše politika být větší než vulgární zápas o moc, je třeba, abychom všichni už nyní k tomuto cíli dělali aspoň malé kroky. Budiž tato glosa jedním z nich.