Když pozoruji, s jakým až vulgárním nezájmem a opovržením se v Česku mluví o politicích a jak se politika redukuje na spor o to, kdo kdy co nakradl, dere se mi často na mysl srovnání s dobou, kdy se státnictví těšilo daleko většímu respektu jako vážená aktivita privilegovaných. V Anglii 19. století si snad nikdo jiný tolik neuvědomoval hodnotu a význam politiky jako historik a státník Thomas Babington Macaulay. Vzpomeňme si třeba na naše internetové diskuse, když čteme, co napsal o Edmundu Burkovi a jeho působení v parlamentu: „Promlouvat pod starobylými klenbami Westminsterské haly, ve jménu anglického národa, u tribunálu anglických lordů […] se mu zdálo být vrcholem lidské slávy.”

V článku se dále dozvíte

  • Naše politika často bývala v cizích rukou, a tak i nyní, kdy už je v rukou našich, ji stejně vnímáme jako cizí.
  • Není ale teď, bezmála 30 let po převratu, už pozdě na výmluvy?
  • Není na čase převzít odpovědnost, méně nadávat, méně krást, a nebát se více politicky pracovat, doma i v Evropě?

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.