V Arakanském státě na severozápadě Barmy se dál vyvíjí humanitární krize a přibývá zpráv, podle nichž se barmská armáda na příslušnících etnika Rohingů dopouští neslýchaného násilí, vraždí a bez ohledu na lidské životy rozmisťuje nášlapné miny. Je to důvodem, proč už ani přátelé Aun Schan Su Ťij – která coby zvláštní státní poradkyně a de facto prezidentka zodpovídá také za tyto občany – nemohou dál mlčet.
Nesčetně jejích příznivců po celém světě včetně mě pracovalo desítky let na tom, aby byla Su Ťij propuštěna z domácího vězení. Usilovali jsme o to, aby se občanům Barmy, dnes oficiálně Svazové republiky Myanmar, dostalo svobody, spravedlnosti a základních lidských práv. A tuto inkluzivní kampaň jsme vedli ve prospěch všech, kdo v Barmě žijí, nehledě na jejich rasovou a náboženskou příslušnost či právní postavení.
V roce 2009 padlo rozhodnutí, že Su Ťij bude vyznamenána titulem Velvyslanec svědomí, nejprestižnějším oceněním organizace Amnesty International, pojmenovaným dle básně dnes již nežijícího autora Seamuse Heaneyho. Su Ťij toto ocenění obdržela za to, co dokázala bez násilí a co si vytrpěla ve svém boji za Barmu svobodnou a demokratickou – takovou, jež bude respektovat a hájit lidská práva všech.
V roce 2010 byla Su Ťij propuštěna z domácího vězení. Dva roky nato mi bylo velkou ctí uspořádat na její počest koncert v irském Dublinu nazvaný Electric Burma.
Titul Velvyslanec svědomí zavazuje
Jenže titul Velvyslanec svědomí není jen čestný. Není to cena udělovaná za statečnost vstříc útlaku prokázanou někdy v minulosti. Laureát ceny Velvyslanec svědomí by měl i nadále pracovat ve prospěch takzvané Republiky svědomí, tedy ideálu alegoricky nastíněného v básni Seamuse Heaneyho. V tomto duchu je cena udělována a v tomto duchu své „velvyslanecké“ role do konce života naplňovali dva další laureáti Václav Havel a Nelson Mandela, oba mimochodem obdivovatelé Su Ťij.
Zprávy a záběry, které k nám v těchto dnech pronikají z Barmy, jsou otřesně šokující. Je nesmírně bolestivé vidět fotografie Rohingů – žen, mužů a dětí, mladých i starých – prchajících před nepřetržitými a neustávajícími útoky ze strany barmské armády. Satelitní snímky a videa svědčící o vypalování rohinžských vesnic bohužel připomínají snímky a videa, které se k nám před dekádou dostaly ze súdánského Darfúru.
Situace je velmi vážná a od Su Ťij vyžaduje nesrovnatelně víc, než udělala dosud. Jakkoliv klíčové složky státní moci v Barmě nadále kontroluje armáda, Su Ťij zatím projevila pramalou touhu ukončit toto systematické porušování lidských práv.
Ani na okamžik nevěřím, že by násilí promíjela, či dokonce podporovala. Jistě ji utrpení Rohingů znepokojuje a děsí. Ale je nutné, aby Su Ťij jasně odsoudila porušování práv lidí žijících v Barmě nehledě na jejich právní postavení.
Je nutné jednat rychle, události vyšetřit a zjistit, kdo je způsobil. Rozhodně je nelze popírat ani tvrdit, že se nestaly.
Postavit se armádě
V barmské armádě nepochybně působí lidé, kterým vyhovuje, že rozhořčení padá na hlavu Su Ťij, nikoliv na ně samotné. Ale stejně jako Su Ťij projevila statečnost v minulosti, musí tak učinit nyní. Musí se postavit vlastní armádě a nenechávat na pochybách, na čí je straně, když jde o dodržování lidských práv.
Dále je třeba, aby přístup do zasažených oblastí získaly OSN a další nezávislé mezinárodní lidskoprávní organizace jako Amnesty International a Human Rights Watch – obě kdysi tvrdě pracovaly na propuštění Su Ťij –, aby teď mohly dodat potřebnou humanitární pomoc a vyšetřit, co se stalo a nadále se děje.
Martin Luther King, k němuž byla Su Ťij v minulosti přirovnána, řekl, že bezpráví odehrávající se kdekoliv na světě ohrožuje spravedlnost celého světa. Nebojácně a statečně King kritizoval americkou vládu za její činy během války ve Vietnamu i v době, kdy takové tvrzení nebylo populární ani výhodné. Nebál se, že tím ohrozí podporu svého afroamerického hnutí za občanská práva.
Su Ťijini přátelé jako jihoafrický arcibiskup Desmond Tutu, pracovníci Amnesty International a další, kteří ji podporovali v boji za obnovu barmské demokracie a nadále vkládají naděje do její vlády, jsou jejím dosavadním postojem, mírně řečeno, žalostně zklamáni. Avšak zklamání není zákon. Zklamání neodčiní bezpráví ani nezastaví to do nebe volající porušování lidských práv, které se může rovnat etnickým čistkám a zločinům proti lidskosti. Jako politička de facto vykonávající roli prezidentky Su Ťij může a musí udělat vše pro to, aby násilí zastavila, a musí to udělat veřejně.
Báseň Seamuse Heaneyho zvaná Z Republiky svědomí, která inspirovala cenu Velvyslanec svědomí, končí veršem „a velvyslanci nejsou nikdy uvolněni“.
Autor je irský právník a zakladatel programu Art for Amnesty, kterým Amnesty International zapojuje umělce do boje za lidská práva. Anglická verze tohoto textu vyšla v deníku Irish Times.
