Den před volbami je prakticky jisté, že velký úspěch zaznamená strana SPD Tomia Okamury. Už před měsícem jsme varovali, že její výsledek může být podstatně lepší než 6–7 procent, které tehdy ukazovaly průzkumy. Dynamika vzestupu Okamurovy nahnědlé antiislámské partaje je skutečně neobvyklá a je velmi pravděpodobné, že poprvé v historii Česka dosáhne takto zabarvená extremistická formace dvojciferného výsledku. Levicový deník Referendum mu dokonce na základě vlastní analýzy věští patnáctiprocentní zisk. To už je asi alarmismus, ale faktem je, že něco takového jsme tu od listopadu 1989 ještě neměli. Neuškodí ještě jednou shrnout, proč se to děje.

1. Okamura se dokázal nejlépe zmocnit tématu migrace. Česko ovládá obava z migrace v míře, která se jeví v zahraničí až nepochopitelnou. Jak píše napůl udiveně AFP, volby v zemi bez migrantů se odehrávají v atmosféře strachu z migrantů. Okamura z toho těží. Protimigrační rétoriku si sice osvojily všechny strany, stala se mainstreamem, a mohlo se tak zdát, že z tématu nelze mnoho vytěžit. Jenže došlo k podobnému efektu jako na Slovensku v roce 2013. Tam premiér Fico tak dlouho děsil občany hrozbou vyplývající z migrační vlny, až se voliči poohlédli po někom ještě radikálnějším. A fašista Marián Kotleba získal přes osm procent. Ukázalo se, že poptávka po něčem, co je ještě radikálnější než v evropském kontextu už tak radikální rétorika většiny partají, je i v Česku.