Nejsou zas tak vzdálené časy, kdy bylo levnější zaletět si pro dvě cédéčka s daty do New Yorku concordem než stejné stovky milionů bajtů stahovat po síti. V době, kdy bylo Česko(slovensko) s digitálním světem propojeno jedinou linkou s kapacitou měřenou v desítkách kilobitů za sekundu a kdy se i velké podniky připojovaly přes pomalé a velmi nespolehlivé telefonní linky, se tomu nikdo ani dvakrát nedivil.

Vždyť pouhé telefonování do zámoří bylo rozmařilostí, kterou si i ti dobře zabezpečení dvakrát rozmysleli, a hovory si pěkně stopovali. Nebylo divu, minuta hovoru tehdy vyšla na několikanásobek hodinové mzdy.

Snad nic se za čtvrtstoletí nezměnilo tak radikálně jako svět telekomunikací. Hlasové hovory do zahraničí dnes nikoho nezruinují a i data už konzumujeme ve velkém, kamkoliv se hneme. Ostatně za to privilegium platíme hned na několika frontách. A nejsou to malé peníze, i když nás Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zrovna ujistil, že mobilní služby se nám drahé jen zdají.

Internet z usa, nebo nové auto?

Za internet z USA mohou Češi zaplatit jako za nové auto. Matky českých operátorů si přitom často účtují mnohem méně.

wi-fi, roaming, internet, mobil, připojení, wifi

Čtěte zde

Domácí regulace a antimonopolní dozor mají zjevně své limity. Letošek však přinesl přelom: zóna, kde můžeme volat a konzumovat data bez větších obav, se rozšířila ze 79 tisíc čtverečních kilometrů naší vlasti na víc než padesátinásobek – na celé území Evropské unie (plus Norsko a Island). I Češi tak konečně přestali při přejezdu hranic vypínat datové přenosy a mapy a další na datech závislé služby používají prostě tam, kde je potřebují.

Za vpravdě civilizační pokrok totiž nevděčíme operátorům. Ti roky "vychovávali" národ bizarními reklamami k tomu, aby i v zahraničí zvedali příchozí hovory, tlačili své zákazníky do různých balíčků, ale data byla stále nesmyslně předražená. Technologie letěly kupředu, cenová politika však zamrzla. Změnu odmítali také operátoři vlastnění obřími telekomunikačními firmami působícími na většině evropských trhů, kterým tak chybí i výmluva na nekooperující roamingové partnery.

Byl to až Brusel, kdo zařídil, že Češi data v zahraničí využívají zřejmě až desetkrát víc než loni. Jeho "netržní" zásah vítá i ten, kdo je k regulacím ostražitý. V síťovém odvětví s omezeným počtem hráčů, které navíc spojují různé vazby, totiž konkurence funguje velmi omezeně a změny jsou extrémně pomalé. S přístupem "laissez-faire" odmítajícím jakékoliv regulace proto daleko nedojdeme.

Jak vypadá svět, kde se telekomunikační firmy chovají čistě podle své (z)vůle, je až moc názorně vidět na roamingových sazbách s neunijním zbytkem světa. Za gigabyte operátoři stále účtují i částky v řádech statisíců. Přitom nejde o přenos dat z vesmíru nebo z izolované džungle, ale klidně i z živých obchodních metropolí s dokonalou infrastrukturou. Při dnešních tarifech si prakticky nikdo na mobilu nepustí videopřenos, finanční sebevraždou může být také prosté nasdílení dat z mobilu pro notebook. Stačí, aby se na pozadí stáhla obyčejná aktualizace, a na účtu bude částka překračující všechny ostatní náklady na zahraniční cestu.

Čeští operátoři jsou i se svými "balíčky" jako obvykle jedni z nejdražších. V obhajování vysokých cen však mají praxi a nebojí se, ani jimi placení obhájci, jakkoliv absurdních argumentů. V paměti máme polemiky, v nichž byli schopni hájit názor, že mobilní služby jsou u nás drahé kvůli drsným českomoravským kopcům. Češi prý rovněž neumějí tak dobře anglicky, tudíž tolik dat nepotřebují. Pro zahraniční roaming se jistě dá vymyslet něco podobného.

Část expertů si však uvědomuje, o jak iracionální situaci jde. Šéf globální asociace operátorů tlačí na své členy, aby ceny snižovali či příplatky rušili, a sám jde ve své síti příkladem. Výška účtů za roaming z nás v očích zákazníků dělá nepoctivce, říká. Nepoctivce? Určitě. Ale také špatné podnikatele. 

Při současných cenách je racionální reakcí vypnout data hned na letišti a nečekat ani na SMS oznamující, kolik stovek či tisíc za prosurfovaný megabyte se v té které neevropské zemi (nebo ve Švýcarsku, to může být také past, i když levnější) platí. Běžný zákazník prostě roaming na české SIM zakáže. A pokud zrovna nehledá off-line nirvánu nebo nevystačí s místními "wifinami", koupí si na služební cestu, případně na dovolenou, místní předplacenou kartu. Úspora? Hned o několik řádů. Tato praxe se stává o to rozšířenější a pohodlnější, o co běžnějšími se stávají mobily vybavené sloty na dvě SIM karty.

Výsledek? Tuzemští operátoři nebudou mít ani tržby, ani spokojené zákazníky. Snaha zakonzervovat poměry a občas "zkásnout" nějakého bezstarostného surfera či zapomnětlivce jim kazí jméno a nakonec i byznys. Jejich cenová politika není jen chamtivá. Je také hodně krátkozraká.