Líbivé povídání o službách postavených na sdílené ekonomice, ze kterých se díky nízkým cenám a vzornému plnění zákaznických potřeb staly nadnárodní korporace s hodnotou v desítkách miliard dolarů, narazilo na realisticky uvažující soudce. Po včerejším verdiktu Soudního dvora EU proti Uberu je jasno: když něco funguje jako síť taxíků, je k tomu potřeba přistupovat jako k taxislužbě. Bez ohledu na to, že zprostředkování služby probíhá ve virtuálním prostoru. To totiž z dopravce ani náhodou nedělá informační firmu a nedává právo schovávat se za evropskou směrnici o elektronickém obchodu. Kdyby ano, dalo by se tak maskovat leccos.
Rozsudek by mohl mít dalekosáhlé důsledky pro sdílenou ekonomiku, říkají podle tiskových agentur experti. Kdepak. Pokud převládne zdravý rozum, mohl − a měl − by mít dopad na firmy, které se pod sdílenou ekonomiku jen schovávají. Uber je jen nejviditelnější příklad, který i kvůli jeho agresivitě a viditelnosti už nešlo ignorovat. Služba, kde jádro výkonů zajišťují flotily pro ten účel nakoupených aut a zástupy najatých řidičů, nepatří svou podstatou plně ani do sdílené, ani do digitální ekonomiky. A snad netřeba dodávat, že ani ti, kdo si Uberem jen přivydělávají, by neměli fungovat mimo pravidla platící pro jejich tradičnější konkurenty.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
