Výmluvnou, dost mrazivou tečku za rokem 2017 by šlo hledat v momentu, který se odehrál před týdnem při návštěvě britského ministra zahraničí Borise Johnsona v Moskvě. Setkání to nebylo zrovna srdečné. Což se odvíjelo od toho, že britská premiérka Teresa Mayová před měsícem − když vyšly najevo další indicie, že před loňským referendem o brexitu Rusko masivní kampaní na sociálních sítích podpořilo odchod Británie z EU − uvedla, že Moskva se "vměšuje do cizích záležitostí" a celkově se snaží "podrývat svobodné společnosti".

Johnson nicméně chtěl zachovat dekorum. Při tiskové konferenci prohlásil, že svým hostitelům věří do té míry, že jim při návštěvě v budově ministerstva zahraničí odevzdal svůj kabát se vším, co měl "v kapsách, ať už to bylo tajné, či ne". Sergej Lavrov, šéf ruské diplomacie, na to rádoby žertovně řekl: "Mohu potvrdit, že v kapsách Borisova kabátu nic nebylo."

Jinak se však, lze k tomu jízlivě říct, Kreml i letos zarytě odmítal přiznat k tomu, co dělá.

Tedy ke svým zejména kybernetickým, často i v čtenářských arénach pod seriózními články na zpravodajských webech prováděným snahám o zpochybnění západní důvěry v demokracii. Moskva v tom pokračovala na různých geografických frontách − dezinformační kampaní před francouzskými prezidentskými volbami počátkem roku, šířením falešných zpráv o údajně kladném postoji EU k separatismu před katalánským referendem v září či kauzou lithium, rozvířenou proruským serverem Aeronet. Ta před říjnovými volbami v Česku poškodila zejména ČSSD.

Hlavním zářezem této války proti Západu ale samozřejmě zůstává zásah do loňských amerických voleb, kdy ruští kybernetičtí špioni, operující přímo z budovy tajné služby FSB v Moskvě, ukradli a na serveru WikiLeaks zveřejnili soukromé e-maily z okruhu lidí kolem Hillary Clintonové. Věcí se hned zabývala FBI, tedy americká kontrašpionáž, jenže prezident Donald Trump zanedlouho po svém lednovém nástupu do Bílého domu odvolal šéfa FBI Jamese Comeyho − a to proto, že se podle Trumpa příliš zabýval "tou ruskou věcí".

Tenhle moment patří ke klíčovým okamžikům končícího roku. Comey pak v reakci na svůj vyhazov nechal přes prostředníky uniknout do médií informaci, že na něj Trump soukromě tlačil, aby přestal vyšetřovat generála Michaela Flynna, klíčovou postavu ruského vlivu v USA. Jinými slovy, že Trump chtěl pokoutně zmařit výkon spravedlnosti. Americkému ministerstvu spravedlnosti potom zkrátka nezbylo než kvůli všem podezřením o možné koordinaci mezi ruskými kybernetickými špiony a Trumpovým štábem v předvolební době zřídit úřad nezávislého vyšetřovatele a povolat pro tento účel Comeyho předchůdce v čele FBI Roberta Muellera.

Ten se úkolu zhostil se vší vervou a systematicky obviňuje − či ke spolupráci získává − lidi z Trumpova okruhu, třeba právě i Flynna. Mueller ovšem zatím ještě není se svou prací, kterou Trump sám ve svých tweetech neustále označuje za "hon na čarodějnice", hotov. Proto je stále ve vzduchu otázka: Zjistí tento muž něco, co uvede do chodu proces ústavního vyjádření nedůvěry prezidentovi, prostě zhruba na způsob aféry Watergate?

Teprve rok 2018 ukáže, jestli se Donald Trump této potupy dočká.

Podle týdeníku Time byla "osobností" roku 2017 kampaň #MeToo, která odstartovala v září po odhalení, že hollywoodský šéfproducent Harvey Weinstein několik dekád obsazoval přední americké herečky do rolí podle toho, jestli mu byly sexuálně povolné. Připomeňme, že třeba Rose McGowanová (hrála v kriminálce Černá Dahlia, natočené v roce 2006) Weinsteina dokonce obvinila ze znásilnění. Ten na to reagoval tvrzením, že souhlasila se sexem. Kampaň spustila lavinu odhalování − podle kritiků však i likvidačního očerňování − mužů v zábavním průmyslu a politice − a nepochybně zanechala na roce 2017 velkou pečeť.

Stejně se ale zdá, že chod této planety do budoucna spíše předurčovaly jiné věci. Třeba strach ze Severní Koreje, jejíž diktátor Kim Čong-un se zkraje roku 2017 uvedl spektakulárním atentátem na svého nevlastního bratra Kim Čong-nama. Zločin byl spáchán za bílého dne na mezinárodním letišti v malajsijské metropoli Kuala Lumpuru. Dvě místní prostitutky − které si pravděpodobně myslely, že účinkují v televizní show se skrytou kamerou a že za svůj kousek dostanou honorář − přistoupily ke Kim Čong-namovi a jedna mu zezadu zakryla ústa a nos látkou namočenou v bojovém plynu VX. Muži během čtvrt hodiny zkolabovaly plíce a zemřel. Na celé věci byla zarážející zejména neuvěřitelná drzost zaútočit v hale plné lidí vzácnou, vysoce toxickou látkou, která mohla zabít kdekoho kolem.

Leč mladý, tyranskými ambicemi posedlý Kim Čong-un pokračoval ve stejném, pro svět krajně nebezpečném duchu po celý rok, když tu odpálil mezikontinentální střely směrem přes Japonsko do moře, tu provedl výbuch atomové nálože hluboko v zemi.

Celý svět vůkol v zásadě souhlasí, že tohle nelze dál tolerovat, leč nikomu se nechce do války − a nikdo ani nechce příliš tlačit na Čínu, která nad režimem v zásadě drží ochrannou ruku. Konkrétně tím, že povoluje čilý pašerácký provoz přes hranici, díky němuž má Kimův režim přístup tak nějak ke všemu, co potřebuje.

Bylo by hezké nacházet naději alespoň v tzv. menších věcech, jako bylo pozoruhodně mírumilovné svržení diktátora Roberta Mugabeho v Zimbabwe. Nebo alespoň ve slovech papeže Františka, jenž neúnavně vybízel svět k vstřícnosti a "lásce Kristově" vůči uprchlíkům. Ale na druhou stranu lhostejnost, za jaké proběhlo genocidní vyhnání barmských Rohingů, nevěští nic dobrého.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.