S příchodem nového roku přicházejí otázky, jak se nám povede. O kolik stoupnou platy? Může ještě klesat nezaměstnanost? Bude pokračovat realitní horečka? Co na to ČNB? S pokorou vůči schopnosti ekonomických modelů, intuici lidí v naší profesi a kognitivním zkreslením, kterým se nevyhýbá nikdo z nás, se pokusme alespoň trochu nahlédnout, jaký by rok 2018 mohl být. 

Jedno je jisté. Na přelomu let 2017 a 2018 se české ekonomice daří velmi dobře. Přímo skvěle. Do nového roku vcházíme s rychle rostoucí ekonomikou a solidní vnitřní a vnější makroekonomickou stabilitou a zdravým finančním sektorem. Vzhledem k tomu, že ekonomika má za normálních okolností docela velkou setrvačnost, ponesou se i první měsíce roku ve stejném duchu.

Vzhledem k otevřenosti naší ekonomiky je pro nás zásadní především vývoj v zahraničí. Pohled na index nákupních manažerů v Německu, respektive celé eurozóně, a stav nových zakázek, které mají české firmy nasmlouvány se zahraničními partnery, dodává optimismu opodstatnění. Zcela bez mráčku ovšem globální scéna není. Pozornost si v příštím roce zaslouží pokračování jednání o brexitu, volby v Itálii, další kroky Evropské centrální banky, dopady vlny nové regulace (MiFID2, PSD, GDPR) a poněkud přehřáté finanční trhy, včetně bitcoinové horečky.

Úzkým hrdlem, jež bude v roce 2018 ještě užším, je trh práce. Nezaměstnanost už nemá příliš prostoru k poklesu, a hlad po pracovních silách se tak bude ještě více přelévat do tlaku na růst mezd. Vzhledem k tomu, že ziskové marže firem jsou zhruba stejné jako v jiných zemích, bude se mzdová inflace proměňovat v cenovou inflaci. Nemusíme se však bát žádného dramatu. Strašení vysokou inflací není namístě.

Růst cen pomůže nominálnímu kurzu koruny s reálnou apreciací a uzavírání mezery podhodnoceným reálným kurzem a jeho rovnovážnou úrovní. To není příznivá zpráva pro český vývoz, kterému reálné posilování bere vítr z plachet. Zatímco vývozu bude ztěžovat situaci sílící kurz, dovoz těží z rychle rostoucí domácí poptávky. Výsledek pro obchodní bilanci a příspěvek zahraničního obchodu k vývoji HDP je zřejmý. Z pohledu stabilizace trochu se přehřívající ekonomiky tímto způsobem mírně zchladí.

Druhou cestou k řízenému zmírnění rychlého růstu a rizik, která s tím souvisejí, je zvyšování úrokových sazeb. V příštím roce ČNB naváže na první opatrné kroky z roku 2017 a patrně hned několikrát zvýší své úrokové sazby. Bylo by dobře, kdyby se proticyklicky chovala také fiskální politika, ta ale většinou ani netuší, že by se tak měla chovat.

Velmi důležitým momentem bude dění na domácí politické scéně. Vývoj ekonomiky v příštím roce sice politika příliš neovlivní, dopady v dalších letech však mohou být zásadní. Kdo bude vládnout? Získá současný kabinet důvěru parlamentu? Budou předčasné volby? Jaká bude hospodářská politika vlády? Bude hýbat daněmi? Dočkáme se důchodové reformy? Pokusí se vláda přesměrovat českou ekonomiku od "montovny" k inovacím, vyšší přidané hodnotě … a vyšším mzdám a životní úrovni?

Na konci textu je více otázek než odpovědí. Jak je vidět, snaha předpovídat další vývoj je spíše umění klást správné otázky než hledání jasných odpovědí.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.