Není mnoho důvodů se domnívat, že kurz po exitu mimořádně posílí, napsal na konci minulého roku guvernér České národní banky Jiří Rusnok. Do jaké míry se trefil, těžko hodnotit, už proto, že takticky nezmínil, co už by za mimořádné posílení považoval. Podobná nebo ještě radikálnější slova se loni a v prvních měsících roku 2017 ozývala z ČNB tak často, až zevšedněla. Koruna je překoupená, a euro tak pro Čechy vůbec zlevňovat nemusí. Výsledky naší měnové politiky prováděné takřka tři a půl roku skrze uměle oslabenou korunu přece "prosákly" do celé ekonomiky, dohánění Západu také není tak rychlé, jak bývalo v letech po vstupu do Evropské unie, takže euro může i po intervencích stát 27 korun a klidně i víc, znělo v různých variacích z Příkopů.

Brzy po ukončení intervencí jsme ale poslouchali zcela jinou písničku: koruna neposiluje tak, jak jsme čekali. I proto zvýšíme sazby. K tomuto v evropském kontextu velmi výjimečnému kroku se ČNB letos odhodlala hned dvakrát proto, že jinak by se inflační tlaky projevující se především na trhu práce, z něhož schopné ruce a hlavy skoro vymizely, rozjely až příliš. V narýsovaných kolejích pojede centrální banka i v příštím roce. Pokud se nestane nic mimořádného, zvedne základní sazbu na 0,75 procenta už den před Hromnicemi.

Tím trend nekončí. Guvernér Rusnok opakovaně prohlašoval, že by se sazby měly vrátit k normálu, což je podle něj někde u tří procent. A návrat to má být docela rychlý, na podzim mluvil o dvouletém horizontu. Aby to ČNB stihla, musela by se většina pro zvednutí úroků najít na každém druhém měnovém zasedání. Skok o dva stupně nahoru totiž centrální banka neudělá, to by příliš zavánělo přiznáním, že se jí "povedlo" inflační tlaky podcenit. Ze stejného důvodu se jen těžko najde většina pro to, aby se sazby zvedaly dvakrát po sobě. Současný guvernér je apoštolem pozvolných změn a jeho (opravdu jeho, většinu tvoří členové, které prezident Zeman vybral na Rusnokovo doporučení) bankovní rada proti svému šéfovi nepůjde. To letošek ukázal velmi přesvědčivě.

Takže o sazbách by měl mít trh docela jasno. Teoreticky. Realita bude samozřejmě složitější. Hodně bude záležet na tom, kdy své nestandardní nástroje odloží do depozitáře Evropská centrální banka a kdy i v eurozóně začnou růst úroky. Zatímco ČNB se už se sazbami dostane na úroveň, kde byly na jaře 2010 (tedy ještě za guvernéra Tůmy), není vůbec jisté, že ECB úrokovou kartu v příštím roce vůbec vytáhne. A rozdíl v úrocích mezi Českem a eurozónou má, přes všechna ujišťování o opaku, svou mez.

Citelně vyšší úroky znamenají posilování měny. S hodnotnější korunou můžeme pro rok 2018 počítat, na tom křečovité předsilvestrovské výkyvy nic nemění. Ty byly jen projevem "optimalizací" bilancí bank prováděných v zájmu nižších odvodů záchranných fondů. Koruna by se tak měla vrátit na trajektorii vedoucí ke kurzu 25 Kč za euro a dál k silnějším hodnotám. Soudě podle Rusnoka, k mnohem silnějším. Guvernér totiž prohlásil, že euro bychom měli přijímat, až bude za dvacetikorunu. V tom však najdeme víc znaků "euroskepse" než důvěry v českou ekonomiku.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.