Na dobré zprávy z ekonomiky jsme si rychle zvykli. Jejich neslábnoucí proud z globálního i domácího prostředí se stále týká končícího roku, vlivem setrvačnosti se ale přenáší i do první části roku příštího. Bylo by nicméně troufalé předpovídat, že se rok 2018 vydaří stejně jako 2017. Opakování takové situace vypadá dost nepravděpodobně již s ohledem na "stárnoucí" ekonomický cyklus.

To na druhou stranu neznamená, že se by rok 2018 nemohl po ekonomické stránce vydařit. Odhadovaným růstem hospodářství o 3,6 procenta by se měl zařadit mezi nadprůměrné roky, i když už nesnese označení za mimořádně úspěšný.

Zlaté časy automobilek nepotrvají věčně

Vývoj v zemích našich hlavních obchodních partnerů by měl české ekonomice nadále zajišťovat růst exportní poptávky. Toto tvrzení se ale nemusí týkat ve stejné míře všech segmentů českého vývozu. Registrace osobních aut v zemích eurozóny vstoupily už do pátého roku nepřetržitého růstu. Takto dlouhé období navyšování poptávky po výrobcích, které jinak často podléhají cyklickým výkyvům, je bezprecedentní. V posledních měsících automobilky navíc leckde přiživují odbyt nabídkami slev při výměně starších aut za nové vozy, splňující přísnější ekologické normy. Zůstává jen otázkou času, kdy dojde k nasycení a registrace − a tedy i prodeje − začnou meziročně padat.

Česká ekonomika v roce 2017 jede a podle ekonomů hned tak nezastaví. Těží z toho i lidé s nejnižšími příjmy

Pro Česko jde o otázku docela zásadní. Dopravní prostředky se podílejí na celkových exportních výkonech této země třetinou. Desetiprocentní snížení počtu registrací aut v Evropě by připravilo českou ekonomiku podle historických dat za jinak nezměněných podmínek o 1,7 procenta HDP a 1,5 procenta zaměstnanosti. Pravda, lze namítnout, že se českému automobilovému průmyslu daří nejen kvůli silné poptávce, ale také díky nedávným obměnám a rozšířením modelových řad. Čeští výrobci si dokážou ukousnout rostoucí díl z celkové evropské poptávky. Reakce na případný propad poptávky by tak v roce 2018 nemusela být stejně výrazná jako v minulosti, což ale neznamená, že ji nepocítíme.

Optimismus s mírnou výhradou lze aplikovat i na spotřebu domácností. Ta by měla příští rok obstarat více než půlku celkového růstu ekonomiky. Dokáže to? Do karet bude domácnostem hrát vývoj pracovních příjmů. Průměrná mzda se může zvýšit dokonce o něco více než letos a její růst zřejmě překročí sedm procent. Inflace ukrojí domácnostem z jejich mezd přibližně stejný díl jako letos, takže se v reálném vyjádření mohou těšit na růst kolem pěti procent, tedy nejvíce od roku 2003.

Růst disponibilních příjmů sektoru domácností ovšem nebude kopírovat růst průměrné mzdy, protože oproti loňsku výrazně pomaleji poroste zaměstnanost. Vyčerpaný pracovní trh již neumožní snížení míry nezaměstnanosti o více než desetinky procentního bodu. Kupní síla domácností jako celku se tedy zvedne tempem srovnatelným s letoškem a zvýšení soukromé spotřeby zůstane na úrovni čtyř procent.

Přírůstek mezd se bude oproti loňsku jinak diferencovat. Tím nemám na mysli, že by se srovnalo tempo růstu u vysoce kvalifikovaných pracovníků, zaostávající letos za růstem ceny nekvalifikované práce. Bude ale přibývat firem, které kvůli nedostatečné ziskovosti nebudou moci dynamický růst mezd svým zaměstnancům nabídnout. To plyne z podílu personálních nákladů na hrubé přidané hodnotě, který již loni zřejmě překročil dosavadní historický rekord. Druhou nohou uvedeného vývoje je omezený růst provozního zisku podnikové sféry. Posílení koruny se na něm "podepíše" více než letos, kdy exportéři měli převážnou část svých výnosů kurzově zajištěnou z doby před skončením intervencí ČNB.

Nižší zisky podniků znamenají omezenější zdroje pro investice. Tomu odpovídaly výsledky listopadového průzkumu, podle nichž byly podniky zpracovatelského průmyslu z hlediska budoucích investic nejméně optimistické za čtyři roky. Také pro tvorbu fixního kapitálu, jakožto složku HDP, tedy existuje důvod krotit přílišný optimismus. Vidím nicméně šanci, že bude zpomalení investic do strojů a dopravních prostředků kompenzováno zrychlením stavebních investic. Konečně se snad rozběhnou některé dlouho avizované stavby dopravní infrastruktury a lépe by se dařit mělo, soudě podle vývoje stavebních povolení, také výstavbě budov, bytových i nebytových.

Na politice záleží

Jaký vliv na perspektivy ekonomiky bude mít politika centrální banky? Její brzdné efekty na ekonomiku není třeba přeceňovat. Tuzemské banky budou i nadále schopny profinancovat potřeby podniků i domácností a vyšší úroky začnou disponibilní zdroje firem či jednotlivců omezovat jen velmi pozvolna.

Pokud jde o politiku vlády, ta naštěstí neřídí ekonomiku na denní bázi. Ekonomika může snadno přežít pár měsíců bez existence vlády s politickým mandátem. Mělo by to být o to snazší, že se ekonomika nachází v dobré kondici a nevyžaduje akutní zásahy do fungování.

Neměli bychom ale podléhat iluzi, že na vládní politice vlastně nezáleží. Mezinárodní žebříčky ukazují pro Česko značnou neefektivitu v řízení státu ve srovnání s relativně efektivním soukromým sektorem. Odstranění uvedeného handicapu není záležitostí na jedno volební období. Kultivace institucionálního prostředí ale může přidávat k potenciálnímu růstu ekonomiky desetinky procenta, což pak oceníme v dobách jejího cyklického zpomalení.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.