Byla to krásná doba, v letech 2000 až 2007, kdy ceny nemovitostí rekordně vystoupaly v mnoha zemích světa, a jak tehdy spočítali analytici, ceny rostly bez ohledu na růst ekonomiky. Svět vypadal růžově: úrokové sazby klesaly a hypotéky byly dostupné pro každého. Zdálo se, že tento vývoj nemůže nic zastavit. Jak to dopadlo, víme. Přišel rok 2008, s ním hypoteční krize v Americe, která posléze zasáhla celý vyspělý svět. Ceny nemovitostí prudce klesly především tam, kde předtím vystoupaly nejvíc. Tedy v Irsku, ve Španělsku a Velké Británii.

Vlastní bydlení už není pro každého, za poslední dva roky ceny stouply téměř o 40 procent. Podražují i nájmy

Nyní, o finanční krizi později, se zdá, že se nákupní ráj nemovitostí vrátil zpátky a svět je konečně zase takový, jaký by měl být. Tedy definovaný slovy: můj byt, můj hrad, moje životní jistota, ať se děje co se děje. Na cenový propad, který zažila i Česká republika (i když ne v takové míře, jako například Irsko či Španělsko), všichni zapomněli, a tak kupují, co se dá. Kombinace silné ekonomiky, přílivu cizinců (jen v letech 2006 až 2016 stoupl počet lidí s dlouhodobým nebo trvalým pobytem o 172 tisíc a většina z nich zůstala v Praze), nízkých úrokových sazeb a rigidních stavebních předpisů dovolila developerům testovat trh a zvyšovat ceny prakticky bez omezení. Kupující opět přehlížejí lokalitu, kvalitu výstavby, hlavní je vlastnit. Poptávku přiživují i tzv. investiční byty a fenomén Airbnb, který spoléhá na rostoucí příliv turistů.

K čemu to může vést, ukázala historie. Centrální banka se snaží přibrzdit poptávku pomocí omezení dostupnosti hypoték, výhledově možná porostou i úrokové sazby, jež zatím drží dole konkurenční boj bank. Ceny bytů prý dosáhly stropu, ovšem při nízké nabídce nové výstavby se zdá být tento strop extrémně elastický. A prohlášení pražského magistrátu, že se pustí do výstavby nájemních bytů, lze brát spíše jako novoroční humor než jako realitu, která zahýbe trhem, respektive cenami. Upřímně by možná stačilo, kdyby se stát, respektive zúčastněná ministerstva dokázala dohodnout na podobě stavebního zákona, která by neprodlužovala výstavbu na desítky let.

V roce 2011 podle výsledků sčítání obyvatel statistici vypočetli, že 56 procent lidí bydlí ve vlastním a dalších necelých 10 procent bydlí v družstevním bytě. Nyní se podíl těch, kdo bydlí v nájmu, snížil na zhruba 20 procent. Objem hypoték se za posledních 10 let více než zdvojnásobil, výrazně stoupl počet lidí, kteří se kvůli bytu zadlužili na desetiletí. Krize se zatím zdá být vzdálená. Svět roste a Česko, ekonomika, zaměstnanost i nemovitosti také. Mít byt je přece to nejlepší. S ohledem na zkušenosti však ne za každou cenu. Nebo aspoň ne za ty současné.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.