Začátek roku letos poznamenávají zejména krvavé protirežimní protesty v Íránu, které by mohly mít velký dopad na chod světa v roce 2018. Tedy pokud by přerostly v občanskou válku nebo, ideálně, naopak vedly bez většího dalšího prolévání krve k rozsáhlejším politickým změnám.

Írán je výbušnou mocností. Usiluje o regionální, tedy blízkovýchodní, hegemonii s konečným cílem zničit stát Izrael. V lecčems se Teheránu v posledních letech dařilo. Fakticky ovládá sousední Irák, na jehož území se volně pohybují jak regulérní jednotky íránských elitních Revolučních gard, tak různé militantní šíitské skupiny, vyzbrojené a vycvičené Íránem. Podobně to vypadá v Sýrii, kde Írán − s krytím ruských bombardérů ze vzduchu − dovedl dříve kolabující Asadův režim k vítězství v podstatné části země. Teherán tahá za nitky v Libanonu, kde se spoléhá na šíitské teroristické hnutí Hizballáh, drží v chodu válku v Jemenu a tak dál.

Zároveň to je ale tuhá diktatura, v níž mají hlavní slovo šíitští duchovní. Domácí výbuchy nespokojenosti otřásly Íránem v minulých dekádách už víckrát. Vždy to dopadlo stejně, ať už se věc rozpoutala v důsledku studentského hněvu z nesvobody nebo − jako nyní − společenské nevole nad rostoucími cenami potravin. Po pár dnech prostě nastoupily Revoluční gardy, případně příslušníci organizace Basídž, tedy zhruba obdoby československých Lidových milicí, a protesty brutálně potlačili, respektive jejich lídry odvedli do teheránské věznice Evin, drsně proslulé svou krutostí. A bohužel nutno říct, že zatím to v Íránu nevypadá na jiný scénář, byť zemi formálně vládne prezident Hasan Rúhání, jemuž loni v květnu ke znovuzvolení pomohl příslib sociálních reforem. Na tvrdosti režimu, jehož se stal rádoby přívětivou tváří, se nic nezměnilo.

I tak Írán hned ze zpravodajství nezmizí. Do 15. ledna se musí americký prezident Donald Trump rozhodnout, jestli svým podpisem stvrdí atomovou dohodu s touto zemí, uzavřenou předchozí administrativou Baracka Obamy a evropskými spojenci. Írán, připomeňme, se v té dohodě zavázal pozastavit jaderný program výměnou za zrušení sankcí, což ovšem zejména Izrael od počátku kritizoval jako nevýhodný pakt. Teherán to prý nepřinutí ke změně jeho apokalypticky konfrontačního chování. Tak nějak se na to dívá i Trump. Už v říjnu 2017 oznámil, že od dohody ustoupí, pokud americký Senát nebo evropští spojenci nenapraví "zásadní nedostatky" v jejím textu. Jenže Senát dal poté najevo, že s takovým postupem nechce mít nic společného. Podobně i evropské státy tvrdí, že dohody se mají dodržovat, když už jsou jednou uzavřené. Takže vydá se Trump na sólo jízdu jako s uznáním Jeruzaléma? Uvidíme brzy.

Dít se toho bude ještě hodně. V březnu bude Vladimir Putin znovuzvolen ruským prezidentem. V červenci vyprší mandáty jihosúdánskému prezidentovi a parlamentu − a ve zbídačené zemi nastane nebezpečné politické vakuum. V USA na podzim zvolí nové členy Kongresu, takže se ukáže, jaké podpoře se Trump vlastně těší. Táhnout se budou brexitová jednání, na drama je zaděláno i v přetahované mezi EU a Varšavou ohledně osekání nezávislosti polské justice.

Už za měsíc se ale uvidí, jestli se severokorejský diktátor Kim Čong-un rozhodne nějak škodolibě narušit průběh zimních olympijských her, konaných v Jižní Koreji. Z jeho novoročního poselství se sice teď daly vyčíst jisté náznaky zájmu o uklidnění. Tyran se pyšnil tím, že má pod palcem čudlík k odpálení balistických střel na USA, vyjádřil však ochotu vyslat na hry severokorejskou delegaci. Sportovci, dodejme, tam z KLDR nejedou žádní, neboť kvalifikacemi prošel jen jeden krasobruslařský pár, jenže potom se nestihl včas přihlásit. Nicméně bylo by jistě bláhové tomuto tyranovi příliš věřit, zejména když je jasné, jak chorobně nutkavé je jeho puzení pořád něco odpalovat. Svět, zejména USA, se pak ocitne opět před otázkou: udeřit preventivně a zlikvidovat částečně jeho arzenály i za cenu například následné devastace jihokorejské metropole Soulu v důsledku dělostřeleckého a raketového ostřelování z KLDR, či nikoliv?

Kdybyste ale nevěděli, komu na té olympiádě fandit, tady máme pro vás tip. Zimních her se vůbec poprvé zúčastní sportovci z Nigérie. Kvalifikacemi se probojovaly ženské bobistky Ngozi Onwumereová a Akuoma Omeogaová v čele s pilotkou Seun Adigunovou. Holky, do toho!

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.