Mezi svátky napsal Martin Jaroš velmi hezký a trefný komentář. Ve stručnosti: vypadá to, že česká společnost, respektive její významná část, rezignovala na nějaké ideje a hodnoty a u správy věcí veřejných se ptá na jediné: na výkon. Jako by lidem bylo jedno, že prezidentem je soudně uznaný lhář a premiérem trestně stíhaný (a dočasně imunizovaný) miliardář.

Babiš pravděpodobně šmelil s dotacemi a účelově udělal nějaké operace, v jejichž důsledku neoprávněně čerpal dotace z EU. Ale to je jedno - naplňuje poptávku po tom, "aby se něco dělalo a nekecalo se". Co na tom, že ANO bylo teď čtyři roky ve vládě a mělo některá klíčová ministerstva - Babiš velmi úspěšně vytváří dojem, že "oni makali, zatímco ostatní jim jen žvaněním házeli klacky pod nohy". A jeho voliči tomu zatleskají. Jeho voliči jsou přesvědčeni, že Babiš možná něco ukradl, ale za to nemůže on, nýbrž Klaus, potažmo Kalousek.

Zpráva OLAF probíhá už několik dní českou státní správou a úřady, které jsou pod kontrolou hnutí ANO, a zatím všechno nasvědčuje tomu, že dotyční dělají všechno pro to, aby zpráva nebyla zveřejněna, respektive aby byla zveřejněna co nejpozději. Mezitím bylo sporné Čapí hnízdo vyjmuto z programu evropských dotací, padesát milionů "se vrátí" (ve skutečnosti ze státního rozpočtu), a co? Možná se něco stalo, ale už se to napravilo a jedeme dál. Nikoho nezajímá nějaké trestní stíhání, důležité je, že Babiš maká a nekecá!

Co na tom, že Babišova vláda, bez důvěry a narychlo, mění některé věci spojené s jednacím řádem a mění kolektivní orgán na něco, co je spíš podobné firemnímu boardu: všemocný vlastník a sbor ředitelů, kteří realizují šéfovu vůli. A bez "zbytečného žvanění". Co na tom, že právě to "žvanění" je podstata demokracie - musí zaznít hlas všech, i menšin i lidí, s nimiž nesouhlasíme. Je to náročné, ale bez diskusí se demokracie mění v diktaturu.

Jenže lidé jako by měli diskusí dost: "Však se diskutuje pětadvacet let a podívejte se, jak na tom jsme…" No, věřte nebo ne, jsme na tom docela dobře. Jenže "být na tom dobře" není věc, která by závisela na objektivních ukazatelích. Je to čistě subjektivní vnímání, a pokud někdo věří, že se máme zle, pokud někdo dá na slova, která hlásají "máme se špatně", od mediálních zkratek (protože média si libují v "kauzách" a v "problémech") až po některé veřejné osobnosti, tak uvěří, že "se máme špatně", a začne se tak i chovat.

Výsledky voleb tak odpovídají situaci "máme se špatně", protože tak lidé situaci vnímají, i když je to objektivně nepravda. Ale s tím nic nenaděláme.

Ostatně jeden z prvních výrazných politických doomsayerů, hlasatelů špatných časů, sedí toho času na Hradě ve funkci prezidenta. Miloš Zeman, který "vrátil ČSSD do Strakovky hlavním vchodem", založil svou kampaň na neustále omílané negativistické mantře "máme se špatně, spálená země, vytunelovaný stát…"

Dnes tentýž Zeman "nedělá kampaň" - ve skutečnosti za něj dělají kampaň spřátelené firmy a jednotlivci, kteří oblepili Česko billboardy "Zeman znovu". Úřad je tak na jeho kampaň krátký: vždyť on žádnou nedělá a soukromým subjektům nemůže nařizovat, ať ho nepodporují. Což je pravda. To, že ony soukromé subjekty jsou zároveň velmi těsně napojené na Stranu práv občanů, z níž je jeho kancléř, to jeho voličům nevadí. Stejně jako kancléř bez prověrky. Stačí jim jen věřit tomu, že se máme špatně a že Miloš Zeman se o ně upřímně zajímá.

Všechno ostatní jako by bylo jedno…

Pětadvacet let samostatné České republiky a sto let od vzniku ČSR nás čeká zjevně opravdu zajímavý rok.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.