Připomínat dřívější podobné, nakonec ale vždy krvavě potlačené masové protesty v Íránu je komentátorsky svůdné, jenže ve dvou ohledech zavádějící.

Tentokrát se nepokoje nezačaly šířit z hlavního města Teheránu, nýbrž překvapivě z periferie, konkrétně z oblastí, které byly vždy považovány za bašty teokratického režimu. Pro ajatolláhy to je horší varianta.

A zadruhé, tentokrát mají lidé mocnou, dříve nevídanou zbraň − mobilní telefony vybavené aplikacemi se sociálními sítěmi, s jejichž pomocí se mohou rychle dozvědět, co se kde děje, a svolávat se do ulic. Proto není divu, že teheránští vládci hned zablokovali provoz dvou oblíbených sítí Telegramu a Instagramu. Jenže zároveň je jasné, že dokud nevypnou internet celý, stejně jako to udělal například Muammar Kaddáfí po vypuknutí protirežimní revoluce v Libyi a přiznal tím, jak moc mu teče do bot, najdou si lidé rychle jiné cesty, jak se zkontaktovat. Pro ajatolláhy další hlavolam.

Jste proti Bohu, varuje Teherán demonstranty. Hrozí jim trest smrti

Stejně je ale samozřejmě nutno v odhadech brzdit. Jakkoliv prostě lze v těchto posunech shledávat záblesky naděje, že tentokrát by se to − tedy svržení tyranského, zkorumpovaného, klientelistického, terorismus sponzorujícího a brzy možná opět jadernou bombu konstruujícího režimu − mohlo podařit, zkušenost velí nepoddávat se optimismu. Teokracie je vybavena vycvičenými, nyní i v bojích v Sýrii a Iráku zocelenými složkami, které už, jak víme, víckrát předvedly, že budou s chutí mlátit vlastní obyvatelstvo. Protesty by zkrátka musely rychle nabrat na celostátní intenzitě, musela by se k nim přidat armáda a podobně, aby režim nespustil obuškovou kanonádu, která by vše udusila. Příštích pár dnů bude klíčových.

Kdekdo ve světě nyní rádoby rozumně varuje před údajně nedozírnými následky, které by destabilizace v Íránu mohla přinést − najmě před syrským scénářem, tedy občanskou válkou, do níž by se případně zapojili i mnozí zvenčí. Jistě, jenže opět platí totéž, co o počátcích protirežimní vlny známé jako arabské jaro v roce 2011. Ti lidé nejsou organizovaní, nemají jednoho lídra, nesledují žádnou ideologii, natož náboženský fanatismus − v Íránu to vlastně ani teoreticky nepřichází v úvahu, když tam jsou náboženští fanatici přece u moci. Motivuje je nespokojenost s ekonomickou situací, tedy zejména to, že vidí, jak je režim ochoten financovat vojenské akce v cizině, ale o prosperitu doma se nestará. Chtějí důstojnost, vidinu západního životního stylu, a ano, chtějí také více svobody. Proto jim přejme, aby se jim to povedlo.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.