Ke standardním demokratickým volbám patří standardní volební kampaň. S politováním nutno říci, že v Česku před prezidentskými volbami taková kampaň neprobíhá. A je to jednoznačně vina stávajícího prezidenta Miloše Zemana. Ke standardní kampani neoddělitelně patří vzájemná konfrontace kandidátů. Voliči mají právo vidět, jak dokážou reagovat, jaká je jejich současná mentální i fyzická kondice, jak si stojí v porovnání s ostatními. Jen v přímé konfrontaci ve formě živých debat se mohou vyjevit skutečné kvality uchazečů o funkci, jen tak se mohou voliči kvalifikovaně rozhodnout. Zeman ale debaty s protikandidáty odmítá a tím vlastně voličům odpírá možnost kvalifikovaného rozhodování.

Zeman na to šel chytře. Vymyslel příběh "vždyť mě znáte, do debat nemusím". Je to podobné, jako kdyby se výrobce známého pracího prášku bránil zařazení svého výrobku do srovnávacího testu s novinkami a volal: "Na co nějaké srovnávání, vždyť ten náš produkt znáte! Pere báječně!" Výrobci prášku by něco takového asi neprošlo, jenže Zemanovi to prochází v pohodě. Reklamní hesla: "Prášek XY znovu!" a "Zeman znovu!" jsou sice ideově stejně dutá, ale Zeman má výhodu, že se srovnávacímu testu může v pohodě vyhnout.

Nikde samozřejmě není explicitně napsáno, že se kandidát musí předvolebních debat účastnit. Formálně vzato Zeman nic neporušuje. Jenže neradno se soustředit jen na formální náležitosti. Nikde například ani není explicitně napsáno, že kandidát musí být v době prezidentských voleb naživu. Při dostatečně kreativním výkladu by bylo možné tvrdit, že se voleb může účastnit i materiál tvořící obsah mauzolea. Že je srovnání přepjaté? Kdepak. Pokud současný prezident debaty odmítá, účastní se voleb de facto nikoli živý kandidát Miloš Zeman, ale jakési Zemanovo mauzoleum − expozice, jejímž kurátorem je on sám. Ta samozřejmě neobsahuje nic, co by se jemu samotnému nelíbilo. A nic, co by se nakonec mohlo nelíbit jeho voličům.

Tady leží důvod, proč Zeman nechce jít do standardního střetu s protikandidáty. Když nemusí čelit tvrdé oponentuře, konfrontaci, nejenže má zajištěno, že nevyjde najevo, co v něm aktuálně je, co je nyní zač. Ale má také naději, že postupně vyblednou i záležitosti, na které nemůže být hrdý a které by mu mohly − i u jeho voličů − vážně ublížit. V aranžmá, které Zeman zvolil, mu nikdo nemá šanci napřímo připomenout jeho nikoli ojedinělé opilství, jeho příležitostnou sprostotu, jeho nezřídkavé výbuchy nesnášenlivosti. Nemusí se bát, že by ho někdo dostal do situace, kde by hrozilo, že se chtě nechtě ukáže, jaký (také) ve skutečnosti je. Může se spolehnout, že na očích bude jen obrázek, který pro voliče maluje on sám, příběh, který sám o sobě vypráví, kašírovaný autoportrét, který jeho lidé starostivě oprašují.

Zeman se rád srovnává s velkými statečnými státníky. Jenže jeho kandidatura je kandidaturou strachu. Předvolební čas tráví v úkrytu vlastního mauzolea, a když svolí k rozhovoru, je to povětšinou na území přátel či vazalů, například TV Barrandov či v Parlamentních listech, kde může očekávat zhruba stejně konfrontační přístup jako v osmdesátých letech Gustáv Husák při rozhovoru s týdeníkem byra ÚV KSČ pro ideologii a politiku Tribuna. Případně si zařídí, aby spřátelená televize pozvala do prezidentské debaty jeho mluvčího. Je to chytré, část lidí to zřejmě ocení ve stylu "to jim to zase nandal". Jenže takhle perfidně může fungovat jen někdo, kdo má důvod bát se, protože tuší, že už je svým vlastním stínem. Když k tomu připočteme, že oficiálně tvrdí, že nevede kampaň, a přitom jeho billboardy je polepená celá země, je celkový dojem jen umocněn. Efektivita si podává ruku se zbabělostí.

Miloš Zeman se tváří jako následník TGM, jehož heslem bylo "nebát se a nekrást", a přitom se bojí. Má na standartě napsáno "pravda vítězí" a přitom je s pravdou na štíru. To všechno je jeho věc. Horší je, že letošní prezidentský souboj se neodehrává dle standardních regulí, nejde o čestný čelní střet. "Kreativní práce s českou demokracií" pokračuje.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.