Když srovnáme výkony jednotlivých prezidentských kandidátů v závěru volební kampaně, je nutné říct, že nejlepší finiš má Mirek Topolánek.

Razantní vystupování, na kterém je znát politická zkušenost, dobré výkony v debatách, nápadité spoty, zapamatovatelné heslo. A schopnost tvrdě zaútočit. Přesto to bude stačit na úspěch jen těžko.

Topolánek má v řadě věcí pravdu − například v tom, že Miloš Zeman je nemocný člověk, u kterého lze pochybovat, zda bude dalších pět let schopen vykonávat mandát. Má pravdu i v tom, že česká společnost je rozdělená a rozdělení rovná se slabost. Jenže jakkoli má pravdu v diagnóze, je značně pochybné, zda je schopen nabídnout optimální terapii.

Říká například, že chce být prezidentem všech lidí, ale jedním dechem dodává, že se chce "zastávat lidí proti Bruselu". Co když tady jsou lidé, kteří opravdu nemají zájem, aby se jich proti Bruselu někdo zastával, protože nejsou ochotní naskakovat na zdejší narativ "za všechno může Brusel"? Co má Topolánek pro ně?

Obecně vzato pokusy "být pro všechny" nikdy nemohou skončit stoprocentně dobře.

Je to zhruba jako s pneumatikami. Když nemáte ani zimní, ani letní, ale "univerzální", tak to nakonec v zimě klouže a v létě drhne.

Topolánek se, coby expremiér za ODS, může opírat o voliče této strany, ale jinde bude hledat podporu ztuha. Vymezuje se proti Andreji Babišovi, takže na podporu jeho voličů může zapomenout.

Levicoví voliči zase Topolánkovi nemohou přijít na jméno, protože si politiku jeho vlády v letech 2006−2009 asociují s nedostatečnou dávkou sociální citlivosti. Dalším voličům pak vadí Topolánkovy dřívější drsné útoky na Evropskou unii. A nade vším se vznáší největší Topolánkův problém − Marek Dalík. Skutečnost, že Topolánek oznamoval kandidaturu souběžně s momentem, kdy jeho bývalý přítel a nejbližší spolupracovník nastupoval do vězení kvůli korupci při armádních zakázkách, aspiruje na zápis do zlatého fondu politické ironie. Či politického cynismu − jak kdo chce. V každém případě je těžko představitelné, co by se muselo stát, aby se významně změnil údaj z konce roku, podle kterého je Topolánek nepřijatelný pro sedmdesát procent voličů.

Paradox: Mirek Topolánek se nejdrsněji ze všech kandidátů vymezuje vůči Miloši Zemanovi, útočí na něj skrze jeho chatrné zdraví. Přesto kdyby náhodou, díky mocnému finiši, postoupil do druhého kola, bude to pro obhájce úřadu ta nejlepší zpráva. Proti méně výrazným, ale obecně přijatelnějším kandidátům, než je Topolánek, by jeho pozice byla výrazně těžší.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.