Za pár týdnů odstartují v Jižní Koreji zimní olympijské hry.

Pořadatelé v čele s prezidentem země Mun Če-inem si logicky ze všeho nejméně přejí nějaké náhlé vyhrocení napětí na poloostrově, které by třeba mohlo vést k útěku fanoušků nebo i sportovců z her.

Proto nepřekvapí, že Soul bez nějakých podmínek uvítal poslední nabídku severokorejského tyrana Kim Čong-una k obnovení "dialogu" a ke znovuzprovoznění pohraniční horké telefonní linky mezi oběma zeměmi, jejímž účelem je včas se informovat třeba o nějakém incidentu tak, aby si jej druhá strana nevyložila jako útok. Podobný telefon, zvaný červený, býval v provozu za studené války mezi SSSR a USA.

Jak Kim ještě ve svém novoročním projevu dodal, rozhovory by se mohly dotknout třeba i možné účasti sportovců KLDR na olympiádě. Což je pro Soul další věc, které těžko odolat. V tom případě by přece Severní Korea už vůbec neměla důvod, aby chod globálního sportovního svátku jakkoliv narušila.

Prima, dalo by se tedy říct. Konečně nějaká povzbudivá zpráva z regionu, kde dnes zdaleka nejvíce hrozí válečný konflikt zahrnující atomové zbraně.

Jenže stejně se zdá, že byl Soul poněkud zbrklý, když dal hned najevo svou ochotu jednat, aniž by se třeba nejprve před zraky světové veřejnosti poradil s USA.

Kim se přece zjevně pokouší tímto manévrem zarazit klín mezi Soul a Washington, který od nástupu Donalda Trumpa k moci loni v lednu sleduje spíš konfrontační kurz − čemuž se v zásadě taky nelze divit vzhledem k tomu, jak Pchjongjang celý rok děsil svět mohutnými jadernými testy a odpalováním balistických střel směrem do Tichého oceánu.

Mun Če-in, jenž se však na rozdíl od Trumpa zkrátka nereprezentuje jako jestřáb, Kimova slova vřele přivítal. "Jde o průlomovou šanci, jak zlepšit vzájemné vztahy," podotkl.

A Trump? Ten se ve své reakci zaměřil na jinou část projevu, v níž Kim brnkal na svou oblíbenou siláckou strunu a vyprávěl, že jeho země má plány na "velkokapacitní výrobu nukleárních hlavic a balistických střel", a že on sám má dokonce "odpalovací tlačítko pořád k dispozici na svém stole". Americký prezident na to reagoval tuze klukovskou poměřovací rétorikou. Odpalovací tlačítko, které má k dispozici on na svém stole v Bílém domě, je prý "daleko větší a mocnější".

Kim si zkrátka nemohl přát nic lepšího než oba prezidenty takhle snadno a efektně proti sobě poštvat.

Ale k věci. Vezmeme-li Kimova slova vážně, bylo by samozřejmě zajímavé se nejprve dozvědět, co myslí tou "velkokapacitní výrobou". Jak píšou americká média s odkazem na zdroje ve zpravodajských službách, severokorejský arzenál obsahuje v tuto chvíli zhruba 20 až 60 jaderných pum. Británie nebo Francie jich mají zhruba každá třikrát tolik. Odkud Kim vezme tolik obohaceného uranu, aby je mohl, dejme tomu, velkokapacitním stylem dostihnout? Navíc je otázka, kolik těch pum už opravdu bylo zkonstruovaných v dostatečně malé velikosti, aby mohly být namontovány na balistické střely − aby tedy mohl, jak říká, ohrozit samotné Spojené státy.

V pochybnostech lze samozřejmě ještě pokračovat. Vůbec tu třeba zatím není nic, co by nasvědčovalo tomu, že KLDR už umí raketu vyrobit s takovým štítem přes jadernou hlavici, aby celý projektil neshořel při návratu do atmosféry.

A do třetice patrně nejdůležitější otazník. Podle všech dosavadních zjištění jsou Kimovy balistické střely poháněny tekutým, tedy v zásadě zastaralým palivem. Což znamená, že diktátor může bouchat do tlačítka, jak chce, stejně to potrvá minimálně den až dva, než se jeho armádním technikům podaří střelu uvést do operační pohotovosti. A v té může být udržována jen po určitou, nedlouhou dobu, pak musí být palivo zase odčerpáno.

Snad Trump celou tuhle hru, kterou mu budou jeho poradci vysvětlovat, pochopí a přestane zbytečně věc hned hrotit, zvlášť když tu je zjevný a naprosto pochopitelný jihokorejský zájem uspořádat bezproblémovou olympiádu. Na druhou stranu ale snad Jižní Korea nebude chtít teď razit svou verzi západoněmecké "Ostpolitik" a jít ve vstřícnostech při případných jednáních dál, než by bylo záhodno.

Ať zkrátka teď svou horkou linku spíš žhaví Soul s Washingtonem.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.