Nejznámějším softwarem, který může symbolizovat období celé naší střední generace, je bezpochyby produkt firmy Microsoft: Windows. Tedy česky řečeno Okna. To jméno bylo pohříchu zvoleno vhodně, díky tomuto nejslavnějšímu softwarovému výrobku naší doby se nám otevřelo okno do digitálního světa. Okno je díra ve zdi, udělaná k tomu, aby skrze ni šlo vidět. Oknem se díváme do jiného světa (třeba venkovního), do jiného prostoru. Okno nám umožňuje vidět ven, aniž bychom venku byli.

Podobně tak Windows, Okna, nám umožnily dívat se do jiného světa, do jiné dimenze reality, aniž bychom však do ní vstoupili. Obrazovka vašeho počítače se tak stala malým oknem, průhledem do nekonečného, a fiktivního, světa, který je jinak obklopen realitou a zabírá z ní doposud jen malé procento našeho zorného úhlu. Otázkou je, jaký stupeň přijde po Oknech?

Zdá se mi, že příští etapa, která nám klepe na dveře (nebo na okna), by mohla dost možná nést stejný název jako jméno mé kdysi oblíbené skupiny, The Doors. Neuvidíme jen vhled do digitálního světa, my tam vstoupíme. Projdeme branou do abstraktního světa a svět reality necháme za sebou.

Člověk si od nepaměti vytvářel jiné, fiktivní světy.

Ale nikdy v nich neuměl dlouhodobě žít. Ať se jedná o fantazii knihy, filmu, Shakespeara, fantazii světa matematiky (abstraktní vzorce upravující vztahy symbolů), teologie (nebe, duchovní boj), mytologii (epická znázornění přírodních sil) či vědu (elektron ve skutečnosti o žádném zákoně elektromagnetismu neví, on jen je), člověk tyto světy vytvářel a krátkodobě se do nich vžíval, ale nemohl v nich nikdy pořádně přebývat. Až teď.

Před nějakou dobou jsem na tomto místě psal o tom, jak se práce v budoucnu stane homeopatikem, které si budeme (pravděpodobně za úplatu) dávkovat, neb budeme věřit, že cosi, co nás po staletí ničilo a trápilo, je v malých dávkách zdraví prospěšné. Podívejte se na zemědělství − kdysi na poli pracovala většina lidí po většinou svého času pod sluncem. Dnes už na poli nepracuje skoro nikdo, ale plno lidí má svou zahrádku, kde si pěstuje pár rajčat − jako koníček, pro zábavu, pro klid duše atd.

Co když se něco podobného stane s realitou samotnou? Že se z nutnosti stane volitelnost, že se realita scvrkne na spektákl, na výseč, na věc vnímanou jako podmnožinou. Podobně jako se dnes divoká příroda scvrkla do zoo a (chráněných!) rezervací, podobně jako se práce na poli scvrkla v homeopatický koníček.

Slavná skupina The Doors svůj název odvodila od knihy Aldouse Huxleyho, která se týkala vyšší formy vědomí, zkušeností s psychedeliky a nesla název The Doors of Perception, česky tedy Dveře vědomí. Člověk se od nepaměti snažil do jiného světa dostat jaksi spirituálně nebo za pomocí (šamanských či jiných) psychedelik či rituálů.

Nyní se tedy nabízí podobnou úvahu udělat směrem k digitálním technologiím a světu, který si stavíme, který se stává dlouhodobě žitelným.

Významově se jedná o podobný posun, jako když lidstvo domestikovalo přírodu a odstěhovalo se z lesů do měst. Dnes začínáme domestikovat nejen přírodu, ale realitu, okolí samotné. Ano, svou potravu z lesů a přírody obecně čerpáme dodnes, ale už je nám, městským, přenášena jinam.

Celý proces se pro drtivou většinu lidí stává jakýmsi automatickým mechanismem, o kterém moc nemusíme vědět a nevíme, který se nám denně zjeví (jakoby magicky) v obchodě, v igelitu či rovnou na talíři. Nyní se stěhujeme z reality do virtuality. Příroda, realita se scvrkává do okénka.

Neskutečný, virtuální svět začal v době Windows jako Okno ve světě skutečném; brzy se možná naopak reálný, hmotný svět stane okénkem, podmnožinou světů virtuálních. Asi jako jízda na koni. Kdysi nepříjemná, všudypřítomná nutnost, dnes výběrový koníček. Doslova.

Jen bychom si měli dát pozor, ty dveře se mohou zabouchnout a jak to tak bývá, cesta zpět nebude lehce či bezbolestně možná. Každopádně již dnes jsme jednou nohou "někde jinde" než tam, kde jsme.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.