O víkendu jsem jel po dálnici lemované billboardy prezidentských kandidátů. Na jednom z nich stojí: "Kdo je silnější než Zeman? Jedině Topol!" Z nějakých důvodů jsem si v tu chvíli vzpomněl na pasáž z filmového Hobita. V jedné scéně čaroděj Gandalf říká: "Saruman si myslí, že zlo je možné porazit jen větší silou. Já si ale myslím, že zlu se dá lépe čelit obecnou slušností, laskavostí, vzájemným pochopením."

Chvíli jsem nevěděl, co že mi podvědomí chce vlastně naznačit. Přece se nedá natvrdo a prvoplánově říci, že Zeman je nějaké zosobněné zlo a Topolánek potenciální Saruman, u kterého může nakonec také převážit temná stránka?! A pak mě napadlo, že možná jde o něco jiného. A sice o to, že neustálého zdůrazňování síly je v Česku v poslední době už tak nějak přespříliš. Společnost je rozdělená na nesmiřitelné tábory, vzájemně se "hejtuje", na sílu se odpovídá silou, což vyvolává ještě hlubší rozdělení. Síla asi opravdu není ten nejlepší způsob, jak problémy vzniklé přehnaným použitím síly vyřešit, překonat.

Horolezci v žertu říkají: "Když to nejde silou, jde to větší silou. A když to nejde větší silou, jde to ještě větší silou." Je to ale opravdu jen žert, protože když se při lezení jede moc na sílu, končí to většinou tak, že dotyčný urve chyty a kromě toho, že zdevastuje stěnu, sám spadne. Analogicky: Když "jede na sílu" prezident, padá s ním nakonec zpravidla celá společnost. Možná by to chtělo pro změnu někoho, kdo si tohle uvědomí a zkusí to jinak.

Já vím, zní to naivně; politika je boj a různost východisek, názorů, postojů, je přirozená. Jenže neměl by český prezident být spíš než jedním z aktérů boje tím, kdo konflikty tlumí, převádí zdánlivě nesmiřitelná stanoviska na společného jmenovatele a přispívá k obrušování hran a většímu porozumění? Prezident přece není druhý premiér a neměl by se jako druhý premiér chovat.

Asi nejlépe to, o co v prezidentství jde, vyjádřil v listu k prezidentským volbám provinciál českých dominikánů Benedikt Mohelník: "Politické společenství nutně zahrnuje různost názorů lidí, kteří ho tvoří. Aby se vlivem názorové rozdílnosti společnost nerozpadla, musí přijímat základní společenské hodnoty a mít takovou autoritu, která by usměrňovala úsilí všech občanů k uskutečňování obecného blaha. A to především jako mravní síla opírající se o svobodu a o vědomí odpovědnosti za přijaté povinnosti a úkoly." Pokud s tím souhlasíme, nutno pak připustit, že politické siláctví, ať předváděné z takové nebo onaké pozice, není pro výkon prezidentské funkce nejlepší kvalifikací. Zeman politickým silákem je a je evidentní, že jeho dosavadní prezidentství bylo z pohledu soudržnosti společnosti naprosto devastující. Současná hlava státu je sice autoritou, ovšem nikoli autoritou společenské soudržnosti, ale autoritou rozdělení. Ještě jednou Benedikt Mohelník: "Miloš Zeman jako prezident své spoluobčany k ušlechtilému jednání nevede, ale naopak svými vystoupeními základní občanské ctnosti zpochybňuje tím, že v lidech probouzí nízká hnutí a sobecké zájmy." Ne, síla není sama o sobě hodnotou.

Prezidentské volby nám dávají příležitost zkusit to jinak, odmítnout pokračování silové destrukce. Soudím, že spíš než politického siláka nebo někoho "silnějšího než siláka" potřebujeme, někoho, pro koho je maximou spíš porozumění a empatie než hrubá síla. Adorovat okázalou sílu a vysmívat se "nevýraznosti" některých kandidátů je svůdné, ale ne úplně moudré. Když někdo nepředvádí svaly, nemusí to znamenat, že je slabý. Může to znamenat i to, že má jiné preference než dát konkurentům a s ním nesouhlasící části společnosti do nosu. Nakonec před pěti lety na Slovensku Andrej Kiska také nevypadal "silně", a podívejte, co nakonec dokázal s tamní společností udělat, jak respektovanou osobou se stal!

Někdy je to totiž skutečně tak, že jako lék proti tomu horšímu ve společnosti lépe funguje obecná slušnost, laskavost a porozumění než prásknutí do stolu. Takže když se vrátím k úvodnímu tolkienovskému příměru − lepší asi při volebním rozhodování vsadit na doporučení Gandalfa než náhled Sarumana.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.