Kyvadlovým syndromem se vyznačují nejen zdravé demokracie, to jest pokud se v nich střídají u moci pravicové a levicové vlády, nýbrž i korejská mezinárodněpolitická sága. Ještě loni jsme mohli žít v přesvědčení, že je naše planeta na pokraji atomového konfliktu. Diktátor Kim Čong-un odpaloval jednu balistickou střelu za druhou a vše prokládal mohutnými jadernými testy.

Náhle se zdá, že − tak jako na několika olympijských hrách v minulosti − budou možná i nyní atleti ze Severní i Jižní Koreje při zahajovacím ceremoniálu pochodovat společně.

Rozhodně to vypadá, že na zimní olympiádu, konanou v Jižní Koreji, severokorejský tyran vyšle státní delegaci, novináře, ba prověřené fanoušky, tedy takové, kteří tam hned nepožádají o azyl − a také minimálně jeden krasobruslařský pár, který se na hry kvalifikoval, pak ale nestihl včas podat přihlášku.

Jižní Korea projevuje, jak je vidět na nynějších jednáních konaných přímo v budově na demarkační linii mezi oběma státy, maximální vstřícnost. Takže možná padne rozhodnutí obejít nějak olympijská pravidla a přizvat k účasti nejen ten krasobruslařský pár, nýbrž i atlety bez patřičných kvalifikačních osvědčení. Prostě jen aby byly hry zarámovány mírumilovným, všeobjímajícím poselstvím.

Navíc není těžké odhadnout, jak v Soulu přemýšlejí − když k nim KLDR vyšle svoje lidi, těžko se může stát, že by olympiádu pak chtěla nějak narušit provokací, třeba zase odpalem rakety či podobně.

Samozřejmě není novinkou, že sport může zafungovat jako nástroj, ba jako alternativa pro diplomacii. KLDR a Jižní Korea s tím mají bohaté zkušenosti − ovšem nikoli jen pozitivní. Když se v Soulu chystaly letní hry v roce 1988, navrhovali severokorejští soudruzi jejich společnou organizaci. Jižní Korea to odmítla, což severokorejský režim přimělo k zločinné reakci. Nastražili pumu do letounu Korean Air se 115 lidmi na palubě. Všichni zahynuli. To bylo v listopadu 1987.

Jenže už v roce 1991 obě země vyslaly společnou reprezentaci na mistrovství světa ve stolním tenise, konané v Číně. Ženám se ve čtyřhře dokonce podařilo symbolicky vybojovat zlato. Což rázem vedlo k mnohým úvahám, jak právě sport přemostí korejský válečný příkop. Bylo to naivní a předčasné.

Už kvůli téhle zkušenosti bychom se proto měli vystříhat podobného pokušení, až brzy uvidíme sportovce z KLDR v akci. Kim Čong-un má jen jeden cíl. Udržet se i pomocí své nepředvídatelnosti u moci. Sportovcům zatleskejme, ale buďme si jisti, že tyran zanedlouho opět otočí.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.