Všichni hlavní aktéři včetně premiéra Andreje Babiše dopředu vědí, jak to dopadne, divadlo přesto pokračuje. Jednobarevná menšinová vláda hnutí ANO si na oficiální potvrzení, že jí sněmovna nedá důvěru, musí ještě počkat. Ve skutečnosti o to, co udělají poslanci, vůbec nejde. Za normálních okolností by jejich "ne" vládě (v Česku zatím postihlo jen Mirka Topolánka a Jiřího Rusnoka) bylo bráno jako ostuda a politické zemětřesení. Nic z toho si však Babiš ani náznakem nepřipouští, ani připouštět nemusí. Se svým kabinetem bude i bez důvěry v poklidu dál třímat moc, byť už avizoval, že v případě neúspěchu ve sněmovně půjde od příští středy o kabinet v demisi. Prezident Miloš Zeman totiž přímo ve sněmovně zopakoval, že Babiše jmenuje předsedou vlády i napodruhé, i když až ve chvíli, kdy mu přinese papír se 101 podpisy poslanců podporujících jeho tým (vidíte, voliči, jak jsem státotvorný?). Což může být za týden, ale teoreticky taky za šest měsíců nebo za rok. Zároveň je současný kabinet neodvolatelný sněmovnou, protože vyslovit nedůvěru něčemu, co důvěru ani nemá, by byl nonsens.

Prezidentovi tak, zdá se, na samém sklonku funkčního období vychází věc, s níž pohořel na začátku svého prezidentování před pěti lety. Má svou vládu, která je na něm závislá. A parlament si může tak akorát bouchat do stolu. Jedině sám Zeman bude moci případným jmenováním jiného nového premiéra a kabinetu poslat Babiše od válu. Což je před dvoukolovou volbou prezidenta docela vykutálená pojistka, jak si pohlídat spojence a jeho podporu.

Neblahý stav balancující na hraně ústavnosti mohou kromě Zemana a vůle či schopnosti šéfa hnutí ANO sestavit koalici s poslaneckou většinou změnit pochopitelně i voliči. Ovšem jenom tehdy, když zvolí v nadcházejících prezidentských volbách některého ze Zemanových protikandidátů.

Aby se tak nestalo, snažil se dosavadní hradní pán působit při svém úterním vystoupení ve sněmovně jako shovívavý otec vlasti. "Z dialogu se rodí pravda," zafilozofoval dokonce, ačkoli se všem diskusím před prezidentskými volbami systematicky a důsledně vyhýbá.

I samotné jednání o důvěře bylo včera hlavně divadelní kulisou pro prezidentovu dlouho avizovanou předvolební řeč. Koneckonců, verdikt byl nakonec odložen o týden kvůli neplánované večerní schůzi mandátového a imunitního výboru k Čapímu hnízdu, kterou narychlo prosadila babišovská většina. Byť právě ANO původně trvalo na včerejším termínu schůze k důvěře. Jenže to by holt Zeman neměl důvod promluvit na kamery dva dny před volbou hlavy státu.

Přesto bylo nadmíru užitečné vyslechnout i premiérovo vládní expozé. Ne snad pro jeho stylistickou podobnost s legendárním předlistopadovým Jakešovým projevem v Červeném Hrádku, ale kvůli některým pozoruhodně přímočarým argumentům. S důvěrou prý Babiš ani nepočítá, protože nebylo dost času na dojednání podpory. Zároveň ale měsíční lhůtu danou ústavou podle svých slov sám záměrně odstartoval už loni 13. prosince, kdy si vymohl jmenování kabinetu. "Nebudeme ztrácet čas a začneme pracovat, jinak bychom měli Sobotkovu vládu v demisi a trvalo by to několik měsíců," rozhodl prý tehdy. Premiér tak bez obalu přiznává, že lačnil po moci natolik, že raději vědomě nechal jít svou vládu do předem jasného sněmovního debaklu, než aby usiloval o stabilní aranžmá a politickou dohodu. Vykašlal se na důvěru poslanců, což mu umožnilo rychle obsadit Strakovku a sestavit jednobarevný tým, se kterým se mu bude pohodlně vládnout.

Riskantní scénář "jeden silný šéf, unifikovaný kabinet, jednotná politika pro všechny" Babiš naplňuje i tím, že do programového prohlášení své vlády úmyslně vkládá témata dalších partají. Pro piráty digitalizaci, pro sociální demokraty vyšší penze, pro ODS nižší daně, pro okamurovce referendum. A komunistům vláda na poslední chvíli schválila požadavek na zdanění církevních restitucí. To je ovšem stejná habaďúra, s jakou − vynecháme-li paralely s režimy třicátých let − u nás operovaly vlády Národní fronty. Programově se tvářily jako průsečík zájmů různých politických sil, ale ve skutečnosti zastíraly moc komunistů.

Myslí-li Babiš vážně, že většinové vládnutí spočívá v sesbírání stranických témat, jež může prosazovat klidně jen on sám, je to velmi varovný signál. Pak už může rovnou nějaký novodobý Zdeněk Nejedlý oprášit slogan "Hnutí ANO, dědic velkých tradic českého národa". A z parlamentních partají udělat jeho divize.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.