Miloš Zeman s oblibou vyvrací – podle něj nepravdivé – tvrzení, že jeho diplomatické aktivity jsou příliš jednostranně orientované na Rusko, Čínu a autoritářské země Střední Asie. Analýza dává prezidentovi za pravdu – ovšem jen pro první dva roky v úřadě.

V roce prvním byl prezidentův diplomatický kalendář vyvážený, setkával se s významnými evropskými hlavami států a udržoval styky s nejvyššími představiteli unijních institucí. Zároveň svými cestami či přijetími v Praze napomáhal silnému sousedskému a středoevropskému základu zahraniční politiky. Od počátku byl silný prezidentův zájem o Izrael. V prvních dvou letech se prezident neváhal setkat s významnými bojovníky za lidská práva z Barmy a Ukrajiny.

Také v roce 2014 prezident zachoval silný evropský a unijní rozměr své diplomacie. Kromě toho ukazovaly zahraniční aktivity Miloše Zemana důraz na jihovýchodní a střední Evropu, ale i sílící důraz na Asii – navštívil Afghánistán, Kazachstán, Tádžikistán, Arménii či Tatarstán.

Významnější evropskou cestu (s výjimkou reprezentace ČR na summitu NATO ve Walesu) podnikl pouze do Francie k výročí začátku první světové války. Především se však v roce 2014 v plné síle projevil zájem o Čínu. S čínským prezidentem se setkal v Rusku u příležitosti olympijských her v Soči, v srpnu se sešel s čínským premiérem a zúčastnil se setkání regionální čínské iniciativy „16 plus 1“. Vrcholem jeho úsilí byla říjnová státní návštěva v Čínské lidové republice.

Západ ztrácí zájem

Izolace se začala projevovat v roce 2015. Prezident cestoval do Jordánska a Spojených arabských emirátů, Ázerbájdžánu, Číny a Ruska – v rámci cesty na oslavy výročí druhé světové války. V Evropě podnikl cestu do Vatikánu, Polska a účastnil se summitu východního partnerství v Rize. Miloš Zeman sice dvakrát navštívil USA, ovšem nikdy na pozvání amerického prezidenta. I návštěvy v Praze svědčily o slábnoucím zájmu o českého prezidenta. Zemana navštívil například mongolský prezident či monacký kníže a jinak zejména méně významné delegace z Blízkého východu či Číny.

V roce 2016 Zeman cestoval málo – Arménie, Makedonie, Portugalsko, opětovně se účastnil kontroverzní konference Rhodos Forum, kterou pořádá bývalý příslušník KGB a blízký Putinův spolupracovník Vladimir Jakunin. Česko reprezentoval při setkání hlav států V4 ve Varšavě, na summitu NATO tamtéž a na summitu ASEM v Ulánbátaru. V Praze přijal slovinského, makedonského, polského, rakouského, bulharského, tatarského, černohorského, tádžického a francouzského prezidenta, marockého krále, monackého a lichtenštejnského knížete.

V roce 2017 kromě každoročních reprezentačních povinností (NATO, Visegrád, Valné shromáždění OSN) vykonal Miloš Zeman státní návštěvu Chorvatska, Slovenska, Vietnamské socialistické republiky a Ruské federace, účastnil se EXPO 2017 v Kazachstánu. Doma přijal mj. předsedkyni Národního shromáždění Vietnamu, předsedu vlády Belgie, rakouského, německého a maďarského prezidenta, dvě delegace z Čínské lidové republiky a předsedu Čínské fotbalové asociace.

Zemanovo „vyvažování“

Jak zpětně hodnotit diplomacii českého prezidenta? Z přehledu je patrné, že na každý jeden kontakt se „západní“ Evropou připadá daleko větší množství setkání ve východní Evropě a Asii. Miloš Zeman měl vyvážený začátek, postupem času však začal využívat zahraničněpolitická témata k politické mobilizaci své voličské základny a diplomatické aktivity k prosazování často netransparentních hospodářsko-politických zájmů. Frekvence setkávání s představiteli polodemokratických či přímo autoritářských států postupně sílila, přičemž přínos těchto vazeb pro Českou republiku – nikoli pro úzce vymezený okruh hospodářských elit – je mizivý.

Argument, že svým diplomatickým zaměřením na Čínu, Střední Asii a východní Evropu prezident vyvažuje jinak převážně „západní“ vektor české diplomacie, nemůže obstát. Česká vláda prováděla diplomacii všech směrů a vyvažování nepotřebovala. Naopak – nacházíme se paradoxně v situaci, kdy naše vztahy se zeměmi na východ od nás jsou v rámci možností stabilizované, zatímco se zvýrazňuje dělení na Východ a Západ přímo v Evropě.

Evropu čeká klíčová debata o své budoucnosti – a o rozpočtu – a v této debatě by měl nejvyšší představitel české exekutivy nabízet pomoc. To ovšem Miloš Zeman činil pouze zpočátku – je obtížnější jednat s partnery o kritických otázkách evropské budoucnosti než se nechávat bratrsky poplácávat po zádech ve střední Asii.

Autor je zástupcem ředitele Aspen Institute Central Europe

 

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru