Kdo si ještě pamatuje na republikánské primárky před prezidentskými volbami v USA v roce 2016, asi bude souhlasit, že se v něčem podobaly nynější kampani před hlasováním o hlavě českého státu. Kandidátů bylo hodně, měli však mezi sebou "Miloše Zemana", proti němuž se všichni vymezovali: Donalda Trumpa. Jenže místo aby uvažovali strategicky, když už všichni patřili k jedné straně, a vyznávali podobné konzervativní vidění světa, a sjednotili se tedy za jedním Antitrumpem, šli si vzájemně po krku. Trumpa nechávali "na potom", až bylo, jak známo, pozdě. Trump je všechny převálcoval.

Nabízí se paralela třeba s Pavlem Fischerem, Michalem Horáčkem a Markem Hilšerem, kandidáty, kteří vyznávají stejné ideály jako protizemanovský frontman Jiří Drahoš: slušnost, státotvorné dodržování ústavy, zakotvenost v Evropské unii i v NATO. Rozdíl je ovšem v tom, že se zejména Fischer i Hilšer těší menším, ba rovnou řekněme zoufale malým preferencím.

Ti, kdo už na Hradě nechtějí Zemana, se tedy mohou ptát: Proč, pokud jim jde o dobro země a její záchranu před ruským a čínským vlivem, svůj boj nevzdají, dokud to má smysl a dokud by to kdekdo ocenil jako státotvorný čin?

Vážení voliči − mohl by každý z nich říct −, jde o budoucnost našich dětí. Rozhodl jsem se ustoupit. Hoďte to panu profesorovi, ať už se konečně zbavíme toho všeho, co jsme museli teď trpět na Hradě.

Jistěže se každý technokrat moci takové úvaze vysměje. Bude ji považovat za naivní. Jenže právě paralela s primárkami v USA ukazuje, že není zase tak úplně od věci. Floridský senátor Marco Rubio považoval za primárně důležité ostře útočit proti svému někdejšímu politickému mentorovi Jebu Bushovi, jenž přitom před Trumpovým nástupem vévodil průzkumům. Chris Christie, guvernér státu New Jersey, zase osobními výpady tepal texaského senátora Teda Cruze, a to i v době, kdy měl tento muž ještě takřka jako poslední z pelotonu mimo Trumpa reálnou šanci primárky zvrátit ve svůj prospěch. Kde dnes všichni jsou?

Jenže Fischer ani Hilšer, jakož ani Michal Horáček nejeví známky toho, že by se takto chtěli zachovat. Fischer Drahošovi například komicky vyčítá, že na "nejvyšší hru není připraven", zatímco on prý ano, když fungoval jako diplomat. Hilšer tvrdí, že byl Drahoš ke kandidatuře "přemluven" jinými, kdežto u něj to rozhodnutí padlo nejprve v jeho hlavě.

Bude-li Zeman znovuzvolen či se hlavou státu stane protievropský Mirek Topolánek, nebude těžké odpovědět, co k tomu přispělo. Umíněnost některých.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.