Česká národní banka podle předběžných výsledků vloni hospodařila s vůbec největší ztrátou od svého vzniku v roce 1993. Rekordní částka – 240 miliard korun – není žádným překvapením: loňské posílení české měny snížilo korunovou hodnotu devizových rezerv, které jsou od jara 2017 na historicky zdaleka nejvyšší úrovni. Nabízí se otázka, jak vlastně tak obrovskou ztrátu hodnotit. 

Existují přinejmenším dva pohledy: právní a finanční.

Z právního pohledu vyvolává účetní ztráta kterékoli firmy vždycky otazník, zda bude tato firma schopna v budoucnu splácet závazky vůči svým věřitelům.

Jak je tomu u ČNB? Česká národní banka má závazky v podobě hotovosti a vkladů veřejné sféry a bank. V součtu se jedná o více než tři tisíce miliard korun "dluhů".

Ukažme si na hypotetickém příkladě, co takový "dluh" v případě centrální banky obnáší.

Pokud se vám například znelíbí mít v peněžence danou konkrétní českou stokorunovou bankovku, můžete ČNB požádat, aby vám tento svůj "dluh" splatila.

V našich krajích se ovšem finanční dluhy splácejí v českých korunách a splácí je jimi i ČNB. Co vám tedy za onu stokorunu ČNB nabídne? Zase stokorunu (nebo dejme tomu dvě padesátikoruny). Je zjevné, že firma, která zcela legálně splácí své dluhy jinými svými dluhy, se nemůže nikdy dostat do insolvence. Právně vzato je tedy ztráta ČNB zcela nezajímavá. ČNB prostě zkrachovat nemůže, neboť si peníze sama "tiskne".

Příspěvek ČNB do státní kasy? Zapomeňme 

To ale neznamená, že nás ztráta ČNB nemá zajímat vůbec. Pozornost si zaslouží z pohledu finančního. Existuje totiž řada zemí, kde má centrální banka každým rokem slušný zisk, který pak odevzdává vládě. Tento základní zisk, zvaný někdy jako "ražebné", vzniká tím, že centrální banka má obvykle na většině svých aktiv nějakou slušnou úrokovou sazbu. Naproti tomu úrokové náklady plynoucí z jejích pasiv bývají výrazně menší. Velkou částí těchto pasiv jsou totiž vydané bankovky a mince a za ty centrální banka nikomu žádné úroky neplatí.

Ražebné vydělává každoročně i ČNB, a to ve výši nízkých desítek miliard korun. V Česku však bylo v minulosti většinou překryto výše popsanými ztrátami nebo zisky v důsledku změn kurzu koruny. Bude trvat celou řadu let, než ČNB loňskou kurzovou ztrátu – a případné dodatečné ztráty letos a v dalších letech – svým ražebným postupně splatí. Do té doby budou české veřejné rozpočty o ražebné přicházet, stejně jako o něj přicházely doposud.

Teď ale to hlavní: proč vlastně ČNB nahromadila tolik devizových rezerv, že z nich pak vznikají tak ukrutné ztráty? Rezervy vznikly tím, že ČNB prodávala v různých údobích v minulosti poměrně značné objemy korun s deklarovaným cílem zachovat stabilitu české ekonomiky.

Stabilita ekonomiky versus ražebné 

Výsledkem této snahy je dnešní obraz české ekonomiky jako prostředí, kde se lze docela slušně spolehnout na to, že se inflace pohybuje nedaleko cílovaných dvou procent, a na vývoj ekonomické aktivity bez zbytečně masivních výkyvů. Takové poměrně stabilní prostředí pak dává odvahu domácím podnikatelům a více láká i zahraniční investory. Mnohamiliardová ztráta ČNB je tak vlastně cenou za investici centrální banky do prosperity české ekonomiky.

Jsou to členové bankovní rady ČNB, kdo odpovídá za správnost rozhodnutí, že pro ekonomiku je přínosnější provést tuto investici než neintervenovat, nechat inflaci a HDP kolísat podle libosti a ražebné odevzdávat vládě, ať s ním hospodaří podle svého. Porovnat výhodnost obou možností exaktně je ovšem úkol hodný možná nositele Nobelovy ceny.

Autor je makroekonomický analytik České spořitelny

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.