Na první pohled je prezidentské klání zatím bez překvapení. Do druhého kola postoupili obhájce úřadu Miloš Zeman a Jiří Drahoš. Souboj bude vyrovnaný. A dá se očekávat, že velmi tvrdý. Tady jsou v sedmi bodech hlavní zjištění, která první kolo přineslo, plus prognóza dalšího vývoje:

1. Zemanova nejistota. Naděje Zemanových fanoušků a obavy jeho odpůrců, že by obhájce úřadu mohl zvítězit už v prvním kole, se nepotvrdily. A navíc: Pouhých 38 a půl procenta pro Miloše Zemana je pro něj zklamáním a znamená, že to v druhém kole voleb bude mít hodně těžké. Zejména proto, že proti němu stojí Jiří Drahoš, který je ze všech možných Zemanových protikandidátů pro voliče obecně nejpřijatelnější.

Nepochybně začne tvrdá negativní kampaň, ale "na Drahoše" se bude "něco" vymýšlet podstatně hůře než například na Michala Horáčka či Mirka Topolánka.

Zatím Jiří Ovčáček dokázal vymyslet pouze urážku, že Drahoš je "fíkus", což evidentně nezafungovalo tak, jak čekal.

Skutečnost, že si Miloš Zeman uvědomuje, že mu "hoří koudel", nejlépe dosvědčuje to, že se rozhodl jít před druhým kolem do přímé televizní debaty s Jiřím Drahošem, ač sliboval, že se debat účastnit nebude.

Dá se očekávat, že Zeman povede útok skrze téma migrace a bude poukazovat na politickou nezkušenost konkurenta. V kapse ovšem vítězství nemá.

2. Drahošova úleva. Nebylo vyloučeno, že Jiřího Drahoše potká "efekt Fischer", tedy že na poslední chvíli ztratí podporu, podobně jako se to stalo Janu Fischerovi, favoritu prezidentských voleb před pěti lety. Jenže se ukázalo, že to s často probíranou "nevýraznosti" Drahoše není tak žhavé.

A navíc zřejmě řada "antizemanovských" voličů volila takticky: hlasovali pro toho, kdo má největší šanci Zemana porazit. V tomto smyslu byly Drahošovým spoluhráčem průzkumy veřejného mínění, které právě jemu v modelových soubojích pro druhé kolo přiznávají největší šanci.

Drahošova úleva byla dobře patrná ve vystoupení po prvním kole, a navíc odhalila zajímavý jev: důstojný profesor se dokáže uvolnit a zřejmě umí vzbudit v lidech krom racionálního zájmu i pozitivní emoci, což bude pro mobilizaci voličů ve finálovém souboji velmi důležité.

3. Nominální převaha nezemanovského tábora. Kandidáti, kteří oslovují podobné spektrum voličů (Jiří Drahoš, Pavel Fischer, Marek Hilšer, Michal Horáček), získali dohromady 54 procent voličů. Pokud by motivací těchto voličů skutečně bylo "porazit Miloše Zemana" a dorazili ke druhému kolu voleb, měl by obhájce skutečně vážný problém. O to větší, že Drahoše explicitně už podpořil i Mirek Topolánek.

4. Úspěch Pavla Fischera. Že bývalý poradce Václava Havla skončí na třetím místě a získá přes deset procent hlasů, to neočekával vzhledem k pozdnímu startu jeho kampaně asi nikdo. Z neznámého diplomata se stala za dva měsíce široce známá osobnost. Výsledek tak může Fischer politicky kapitalizovat. Co to bude? Je to – coby člověk s vyhraněně křesťanským světonázorem – například budoucí šéf KDU-ČSL? Nebo lídr zatím neexistující středopravé politické formace? Či hlavní tvář možné koalice středopravých stran? Uvidíme, potenciál Pavla Fischera je nezanedbatelný.

5. Překvapení jménem Marek Hilšer. Mladý lékař s minimalistickou kampaní se dostal až k devíti procentům hlasů. Je to obrovské překvapení. Civilním projevem a svěžími náhledy patrně oslovil podobné voliče jako Pirátská strana. I on má před sebou velkou politickou budoucnost, pokud tedy bude chtít a nebude chybovat.

6. Horáčkova prohraná sázka na sebe samého. Michal Horáček skončil až na čtvrtém místě, přičemž ještě na jaře se zdálo, že bude hlavním Zemanovým vyzývatelem. Doplatil zřejmě na příliš časný start kampaně, která postupem času ztrácela dynamiku, na vystupování, které řadě voličů připadalo až teatrální, a na to, že hodně jeho možných příznivců nakonec volilo takticky. Šlechtí ho, že okamžitě poté, co uznal porážku, aktivně podpořil Jiřího Drahoše, zatímco Pavel Fischer to udělal až po telefonickém rozhovoru s Drahošem.

7. Loser Topolánek. Čtyři procenta pro expremiéra jsou tristním výsledkem mohutné – a bez ironie kvalitní – kampaně. Topolánek je vítězem v truchlivé soutěži o to, kdo utratí nejvíc peněz v přepočtu na jeden získaný hlas. Zátěž z minulosti, především to, že jeho někdejší poradce a přítel Marek Dalík je ve výkonu trestu v souvislosti s korupcí, se ukázala být nepřekonatelnou překážkou.

Topolánkovi sponzoři, nejen z EPH, měli velké oči.

Prognóza pro druhé kolo? Za čtrnáct dní to bude vyrovnané. Kdo se stane prezidentem České republiky na dalších pět let, bude záležet na dvou faktorech: Především, zda se Miloši Zemanovi podaří zmobilizovat své voliče, kteří v prvním kole zůstali doma. A za druhé, zda pro voliče poražených kandidátů bude Jiří Drahoš představovat dostatečnou motivaci, aby k volbám dorazili.

Velkou otázkou je, jak Drahoš dokáže zvládnout televizní duel se Zemanem. Tady bude mít obhájce úřadu nesporně výhodu letitých zkušeností ze soubojů, kde se nehraje na nic jiného než na totální k. o.

Jisté je jedno: Zatímco dosud se vedla kampaň slušně, přituhne. Vzpomínka na lživé inzeráty, které před pěti lety Zemanovi lidé vytáhli na Karla Schwarzenberga, je stále živá a Drahošův tým by měl být připraven na vše. Šance jsou nyní 50 na 50.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.