Paní Dana je mladá matka dvou dětí a má karcinom prsu. Upíná se k biologické léčbě, kterou ale pojišťovna nechce proplatit, protože je moc drahá. Rozhodla se svůj případ zveřejnit prostřednictvím novin. 

Malá Eliška trpí vzácnou metabolickou poruchou. Když se nebude léčit, hrozí jí mentální retardace, menší vzrůst, ekzémy, neurologické poškození a spousta dalších ultranepříjemných věcí. Má na výběr - buď bude celý život dodržovat přísnou dietu, která ji bude omezovat v kolektivu a její rodiče za ni zaplatí o polovinu víc než za běžné jídlo. Nebo dostane prášky, které ovšem stojí 1,5 milionu ročně a pojišťovna je nechce platit. Její rodiče se rozhodli soudit s pojišťovnou…

Případů, kdy pojišťovny odmítají proplácet drahou léčbu, přibývá. Stejně tak ale roste počet pacientů, kteří se tím či oním způsobem k vysněné léčbě dostanou. Bez ohledu na ústavu, která tvrdí, že všichni mají rovný přístup ke zdravotnictví, praxe je odlišná. Nejde jen o to, že premiér či prezident země mají evidentně lepší péči než člověk z vyloučené lokality, protože v každé společnosti platí, že jsou rovní a rovnější. Lepší nabídku péče mají například i lidé žijící ve městech oproti těm na vesnicích. Opomenout nelze ani šedou zónu lepší péče, kam patří známosti, úplatky apod. 

Jenže to, že se každý snaží získat ze systému co nejvíc a to nejlepší, je v případě pacientů, lidí, kteří jsou odkázáni na pomoc druhých, pochopitelné. Naopak nepochopitelné je, že každý ministr a vůbec jakýkoliv politický expert na zdravotnictví ví, že nejsou peníze (ani být nemohou, protože i tady platí, že potřeby jsou nekonečné), ale neví, jak systém změnit a současně politicky přežít. 

První, co se nabízí, je zvýšení finanční spoluúčasti pacientů a zavedení nadstandardů. Až na to, že Česko je země, kde lidé sice ročně utratí za hazard skoro to samé co za zdravotní péči, třicetikorunový poplatek ale dokázal ovlivnit volby. Jak by dopadl průzkum nebo nedejbože závazné referendum na téma poplatky, se dá předpokládat. 

Související

I proto nový ministr zdravotnictví v demisi Adam Vojtěch říká, že je potřeba o spoluúčasti diskutovat, nalézt politickou shodu a možná za čtyři roky, tedy po dalších volbách se k tomu vrátit.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Pacienti se stále častěji domáhají léčby pomocí právníků, soudních sporů, jiní se snaží své trable medializovat.
  • Politici dlouhodobě opakují, že zdravotnictví potřebuje víc peněz.
  • Nikdy ale neřekli, co všechno může zdravotnická péče konkrétně nabídnout a co pro to mohou udělat sami pacienti.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru