Z italského "dare il gambetto" (nastavit nohu) si šachisté udělali gambit, tedy označení pro tahy, při nichž se obětuje nějaká figura výměnou za budoucí výhodu. K pochopení taktického ústupu nyní již bývalého slovenského premiéra však ani není třeba být znalcem šachové teorie. Stačí vrátit se ke snímku z minulého týdne, na němž slovenský premiér Robert Fico předává svou demisi s úsměvem a se slovy "buďte klidný, pane prezidente, nikam neodcházím", zatímco ve tváři hlavy státu Andreje Kisky se mísí strnulost se sklíčeností.

Expremiér zcela využil výhody, kterou mu dává slovenská ústava poskytující hlavě státu málo prostoru, jak využít masivní podpory největších demonstrací, jež země zažila od listopadu 1989. Politicky byl prezident po bouři protestů vyvolané vraždou novináře Jána Ku­ciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové v ofenzivě. S odkazem na četná selhání Ficovy vlády a mnohé nevyřešené korupční aféry, na něž upozorňovala média, mohl požadovat "buď předčasné volby, anebo zásadní rekonstrukci vlády". Ale podle základního zákona Slovenské republiky, který se od českého v tomto ohledu příliš neliší, musel přijmout to, pro co se rozhodl Fico.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se