Pokud někdo přijal krach jednání o vytvoření vlády s úlevou, byl to místopředseda ČSSD Jan Birke. Před pár dny prohlásil, že pokud dá Andrej Babiš sociálním demokratům ministerstva financí nebo vnitra, sní vlastní klobouk. Babiš ministerstva nedal, jednání zkrachovalo. Birke se může dál stravovat konvenčním způsobem.

Co ale představuje úlevu pro Birkeho, je zdrojem stresu pro celou zemi. Česko je nadále vystaveno pokračování mírně řečeno nekonvenční situace. Bezmála půl roku od voleb stále nemáme řádnou vládu a v dohledné době ji ani mít nebudeme. Varianty dalšího vývoje jsou čtyři a všechny temné. Vláda ANO s podporou extrémních stran, pokračování divoké jízdy Babišovy vlády bez důvěry, vytvoření "prezidentské vlády", nebo předčasné volby.

Za krach jednání o vytvoření vlády s ČSSD je zodpovědný jednoznačně Andrej Babiš. Nabídka pěti ministerstev pro sociální demokraty sice vypadala velkoryse, ale byla velkorysá jen numericky.

Sociální demokraté si už v únoru odhlasovali, že je pro ně "zásadním problémem" vládnutí s trestně stíhaným Babišem. A aby byla alespoň teoretická šance, že víkendový sjezd ČSSD na koalici kývne, museli by vyjednavači Jan Hamáček a Jiří Zimola přinést delegátům alespoň kořist v podobně ministerstva vnitra, což by minimalizovalo možnost pokusů o zastrašování policistů vyšetřujících kauzu Čapí hnízdo. Andrej Babiš to věděl a přesto neustoupil.

Znamená to dvě věci: zaprvé to zavdává možnost ke spekulacím, že skutečně chce skrze ministerstvo vnitra "něco" podnikat proti policistům, kteří jeho možný dotační podvod vyšetřují. Jinak by neměl důvod na vnitru tak úporně trvat. A zadruhé, že mu ve skutečnosti na sestavení řádné vlády s ČSSD, která by získala důvěru sněmovny, nijak zvlášť nezáleželo.

Babiš od začátku hrál tak, že bylo možné pochybovat, zda se opravdu dohodnout chce. Osobně se jednání neúčastnil (facebookové fotky od bazénu z Tenerife byly asi "nejoriginálnějším" příspěvkem ke koaličním jednáním v historii Česka a vstoupí do učebnic jako definice politické přezíravosti). Urážel partnery na sociálních sítích coby "podrazáky". V rozhovorech vyprávěl, že bude kádrovat kandidáty ČSSD na jednotlivé resorty, jestli na práci stačí. A vůbec to vypadalo, že chce sociální demokraty co nejvíc ponížit. Kdyby si před ním ČSSD lehla na záda jako utahaný pes, řekl by blahosklonně: "Ano, tak pojďte, tady máte kostičku." Nestalo se.

Po čtvrtku je tedy jisté: Babiš se o moc s nikým dělit nechce. Důležité je pro něj jen to, aby mohl fungovat jako "šéf Česka". A zvolí tu variantu, o které bude přesvědčen, že mu to umožní nejlépe a na co nejdelší dobu.

Do hry se vrací varianta vlády ANO s podporou extremistů. Není vyloučeno, že vznikne, doporučuje to i prezident Miloš Zeman. Jenže zatím to vypadalo, že se do této varianty Babišovi příliš nechce. Jednak by nevypadal dobře před partnery v Evropě, před nimiž chce hrát roli liberála. Problém by mohl mít i uvnitř vlastního, dosud monolitického hnutí. Okamurovu SPD i někteří jeho ministři otevřeně nazývají stranou "novodobých fašistů". Něco jiného je spolupracovat s extremisty při hlasování ve sněmovně a něco jiného je stavět na nich důvěru a legitimitu celého vládnutí.

Je tak možné, že Babiš ve skutečnosti preferuje předčasné volby, přičemž věří, že by v nich hnutí ANO ještě posílilo. Jeho dosavadní vládnutí je v podstatě kontinuální kampaň: zvyšování důchodů, zavádění jízdného za čtvrtinu ceny pro důchodce a studenty, miliardové sliby během vládních "roadshow" v regionech. Pokud by se mu povedlo dostat se zhruba na úroveň 40 procent hlasů (a některé menší strany současně propadly), měl by šanci na absolutní většinu ve sněmovně. A cesta k "šéfování Česku" by byla volná.

Jenže v cestě zatím stojí prezident, který říká, že nové volby nepřipustí. Je samozřejmě možné, že názor změní, třeba proto, že mu Babiš nabídne, aby se na sestavování eventuální nové vlády přímo podílel s tím, že by fakticky šlo o skrytou koalici Babiš–Zeman. Ale to je zatím asi příliš fantastická spekulace. Pokud prezident nepovolí, muselo by se ve sněmovně najít pro vypsání nových voleb 120 hlasů a ty zatím nejsou. Možná by souhlasili sociální demokraté, kteří by si z katastrofálních sedmi procent zřejmě polepšili, ale kdo dál?

Variantou je i to, že se prezident Zeman pokusí sestavit vlastní vládu, podobně jako to udělal v roce 2013 s Rusnokovým kabinetem. Jenže otázkou je, kde by chtěl pro tento projekt hledat důvěru. Pokud by ji nezískal, připadá další pokus předsedovi Poslanecké sněmovny. Tím je Radek Vondráček z hnutí ANO, a tak bychom byli zpět na začátku.

Takže je tu varianta, která by byla pro Babiše zřejmě nejpraktičtější: protahování vládnutí bez důvěry. Pokud najde v prezidentovi "spolupracovníka", mohl by být teoreticky stále dokola jmenován premiérem, sněmovna nesněmovna. Jeho ministři by si jen občas zašli na Hrad pro nové pověření a tento "ústavní větrák" by mohl teoreticky pokračovat až do voleb v roce 2022. S legitimitou vládnutí by si Babiš starosti zřejmě nedělal, nedělá to koneckonců ani teď – je premiérem, drží takřka veškerou moc v zemi. A o nic jiného mu nejde.

Jedinou překážkou by byl Ústavní soud, kterému by se takový rozval základních principů zastupitelské demokracie zřejmě dvakrát nezamlouval.

Všechny varianty vypadají divoce, jedna nepravděpodobnější než druhá… Krach jednání s ČSSD nicméně prokázal, že možné je vše: jediná konstanta spočívá v tom, že celá země je rukojmím politického ega Andreje Babiše. Výsledek: Česko je v nejistotě a dlouho ještě bude.