Takový rozmach digitální fotografie, jaký zažíváme, nemohl předpokládat nikdo, protože by musel předpovědět mobilní telefony. Ty jsou totiž tím hlavním důvodem (nakonec nic jiného s sebou snad kromě klíčů nikdo nenosí). Technologie digitální fotografie vede logicky k digitálním filmům, ale také k digitalizaci tradičních médií. Ta má kromě příjemného zálohování, a tedy i ochrany, i ne zcela pozitivní důsledky.

Vzpomeňme asi rok staré diskuse nad digitalizací českých filmů. Zatímco technicky založení lidé jásali nad dokonalou digitalizací, doprovozenou vyčištěním zvukové a optické stopy, doplněním chybějících částí atd., takže film vypadal "jako tehdy", umělecky založení jedinci prskali a remcali. Ukázalo se, že dva aspekty digitalizace – umělecká a technická – jdou proti sobě. Pomineme-li barvy (prakticky neřešitelný problém), i v černobílém snímku narážíme na problém řešení nedokonalostí, přesněji takzvaných nedokonalostí.

Související

V jednom filmu se digitalizátoři pyšnili zvýrazněnou postavou, která se s nevraživým výrazem plížila odkudsi z rohu, přičemž o bohulibosti jejích záměrů se dalo diskutovat. Jenže se ozvali pamětníci a spolupracovníci tvůrců snímku a ukázalo se, že postava byla schválně upozaděna, aby se, zprvu spíše tušená, najednou zjevila.

U barevných snímků byly spory mezi umělci a techniky přímo bouřlivé. První po právu argumentovali tím, že tehdejší barvy ve filmech byly v závislosti na použitém systému velice různé a dnes už těžko dohledáme, jaké barevné pojetí je to pravé – tedy jaké zamýšlel tvůrce (pamětníci si dosud vybaví otřesnou zelenou u materiálu ORWO).

Digitální fotografie zvětšila službami ji doprovázejícími, tedy jakousi postprodukcí, propast mezi skutečností a výsledným záznamem tak, že uvedené digitalizační spory jsou směšné. Považte jen, co umějí dnešní grafické programy udělat s pořízenou fotkou: odstranění vad snímku, odstranění vad koncepce snímku, odstranění nežádoucích objektů a/nebo jejich částí, dodání žádoucích objektů a/nebo jejich částí, náprava geometrie objektů, změna perspektivy atd. To má dva důsledky. První – fotit může opravdu každý. Druhý – fotografie přestala být objektivním záznamem skutečnosti, tedy důkazem.

Obojí je špatně. Když se dnes díváte na fotky z výstav a publikací, je prakticky jedna jako druhá, a kdybych měl tu drzost, řekl bych, že fotím stejně dobře jako světové špičky. Dnes totiž fotí i lidé, kteří nevidí. Jenže základem fotky je přece zachycení něčeho s jistou koncepcí a to slepý člověk prostě nedokáže (ale to je spíše psychologický problém). Jistě, dřív se také dělaly retuše, ale ve srovnání s tím, co dokážeme dnes, šlo o banální zásahy.

Fotografie je naštěstí nadále umělecký obor, ale fotek stojících za to je relativně mnohem méně. Digitalizace a digitální fotografie zmenšují velkou měrou věrohodnost zachycené skutečnosti a nastupující generace budou odsouzeny žít v omylu o své minulosti.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru