Lidé se přestali bát podílových fondů. Pomáhá tomu i růst akcií

Tuzemské domácnosti stále více přicházejí na chuť podílovým fondům. Majetek Čechů (ale i firem) v jejich správě se jen loni zvýšil o 52 miliard. Z toho přibližně dvě třetiny nárůstu činil příliv nových peněz, zbytek pak zhodnocení investic. Podílovým fondům se v Česku daří hlavně kvůli stále nízkým až nulovým úrokovým sazbám na bankovních účtech, které navíc zaostávají za inflací. Střadatelé tak hledají zhodnocení jinde. Roli hraje i relativní dostupnost produktů a také vývoj na trzích. Například ve Spojených státech trvá "býčí trh" již zhruba devět let. Za tu dobu se hodnota akciového indexu největších amerických firem S&P 500 ztrojnásobila. Ještě větší byl nárůst při započtení reinvestovaných dividend.

"Lidé hledají alternativy kvůli nízkým sazbám. A podílových fondů se přestávají bát, investice a informace o nich jsou i lépe dostupné. Také jde o to, že trhy rostou, pohled zpátky funguje vždy velmi dobře," řekl HN Petr Žabža, ředitel investičních produktů ING Bank v ČR. Větší zájem o fondy je také způsoben samotnou strategií bank: investiční produkty se podle Žabži zjednodušují a většina z nich se dá pořídit levně a snadno, například on-line nebo mobilem. Jde o to, aby produkty byly snadno pochopitelné, aby si portfolio mohl sestavit i někdo, kdo se v investování příliš neorientuje.

Nabídka fondů je v České republice poměrně široká. Díky jednotnému evropskému trhu mohou lidé přes banky či investiční zprostředkovatele investovat nejen do podílových fondů založených tuzemskými investičními společnostmi, ale i do fondů spravovaných velkými nadnárodními firmami, jako jsou Amundi, BlackRock, Fidelity či Franklin Templeton.

"Cesta, kterou jdeme my, je mít základní pochopitelnou nabídku, která je jednoduchá, transparentní a levná. To doplňujeme dalšími fondy od partnerů, o kterých si myslíme, že v současném prostředí budou fungovat dobře," řekl Žabža. Cílem podle něj je, aby nabídka byla postavena tak, že pokryje všechny možné scénáře. Investoři tak mohou zhodnocovat peníze přes fondy zaměřené na akcie, dluhopisy, státní a korporátní dluhopisy i alternativní investice.

Jak investují Češi do podílových fondů

Významnou výhodou podílových fondů je kromě správy ze strany renomovaných investičních společností a vysoké míry regulace i jejich velká likvidita. U takzvaných otevřených podílových fondů, kterých je drtivá většina, může střadatel či investor nakoupené podílové listy kdykoliv odprodat nazpět a peníze získat v řádu několika dní. Nákup i prodej podílových listů je přitom transparentní za oficiální kurz, který investiční společnosti zveřejňují na svých internetových stránkách. Do podílových listů mohou střadatelé investovat nejen v českých korunách, ale často i v eurech a amerických dolarech. V případě zahraničních měn se však více vystavují měnovému riziku.

A právě výběr fondu (či více fondů) by měl každý investor hned na úvod pečlivě zvážit, ať už sám, nebo za pomoci poradce. Střadatel by si tak měl především stanovit svůj investiční horizont, tedy na jak dlouhou dobu je připraven své peníze postrádat. Od toho se zároveň odvíjí, jakou strategii investor zvolí − zda bude více konzervativní a vloží peníze do dluhopisového fondu, nebo více odvážný a dá peníze do fondu akciového. U toho sice může hodnota investice v čase více kolísat, na druhou stranu v delším časovém období investor pravděpodobně zhodnotí své peníze více. Například odvážnějšímu investorovi sázka na akcie v indexu pražské burzy PX vynesla i se započtením dividend za posledních pět let okolo 40 procent.

U akciových fondů obvykle odborníci radí investiční horizont v minimální délce pět let, často ale i osm a více. U dluhopisových fondů pak bývá doporučený horizont tři roky. "Minimální délky analytici odvozují od doby průběhu nepříznivých ekonomických cyklů, hloubky možného poklesu hodnoty investic a doby trvání do jejich plného zotavení," vysvětluje Miloš Filip, ředitel investičních produktů v Generali Investments CEE.

Pro řadu investorů je přitom stále problémem investiční horizont dodržet, a to zejména při propadech trhů. Příkladem mohou být velké poklesy trhů v období finanční krize. Mnoho investorů se akcií v panice zbavovalo, ale kdo vydržel a cenných papírů se nezbavil, tak je dnes na tom mnohem lépe než před krizí.

Pomoci v tomto směru může nejen osvěta, ale i pravidelné investování. V rámci něj může střadatel posílat peníze do jím vybraných fondů každý měsíc nebo čtvrtletí po menších částkách. Dochází tak k průměrování nákupní ceny a taktéž k vytváření investičního návyku.

S přispěním Marka Milera