Investiční životní pojištění nabízí na papíře a v prezentacích pojišťováků řadu výhod. Vedle pojištění se klient může těšit z přibývajících peněz na účtu a z daňových výhod. Teoreticky. V české realitě jde často o systémově špatný produkt a nekalé obchodní praktiky ne nepodobné řádění tzv. „šmejdů“.

Jedná se přitom o problém, který zasahuje velkou část populace. Neplatných smluv investičního životního pojištění s nulovou spořící složkou může být i více než 100 tisíc a celková výše způsobených škod se počítá v miliardách.

Jak zajistit, aby se podvedení klienti efektivně domohli přiměřené náhrady? U hromadných škod je vždy třeba si s ohledem na procesní ekonomii klást otázku, jak lze problém vyřešit rychle, levně a dostupně. Jako zdaleka nejvhodnější řešení se jeví kolektivní uplatňování spotřebitelských nároků.

V České republice se kolektivní vymáhání používá velice zřídka a o jejich praktickém rozšíření v oblasti spotřebitelského práva se ani dostatečně nediskutuje. A a to i přesto, že se Evropská komise a především pak komisařka Věra Jourová v poslední době snaží právě o to, aby se kolektivní nástroje ochrany spotřebitele v členských státech EU prosadily výrazněji.

Pomůže německý recept?

Čeští zákonodárci aktuálně sice zkouší tento nedostatek napravit návrhem zákona o hromadných žalobách, ale již od listopadu minulého roku bojují s mohutným odporem ze strany zástupců průmyslu reprezentovanými Hospodářskou komorou a zejména pak bankovní asociací. Hrozí, že předlohu prosazovanou končícím ministrem Robertem Pelikánem nová hlava resortu hodí do koše. Přitom právě ve finančním sektoru nalezneme celou řadu hromadných problémů, ať již to jsou jednostranné změny smluvních podmínek nebo nepřiměřené výše bankovních poplatků.

Před měsícem Evropská komise uveřejnila návrh směrnice o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů (COM(2018) 184 final), který má ambici zakotvit původně německý institut tzv. „sdružených žalob“ jako celoevropské řešení.

Tento článek má za cíl odpovědět na následující otázku: bylo by s institutem hromadných žalob vyřešení otázky neplatných smluv o životním pojištění snazší, anebo jsou dnešní právní a regulatorní instrumenty dostačující?

Systémové problémy by v ideálním případě neměly vznikat vůbec, protože by měly být včas detekovány v legislativního procesu. Pokud se přece jen v praxi vyskytnou, lze je ex ante, tedy předem, řešit prostřednictvím efektivních regulačních nástrojů dohledu nebo může v krajním případě ex post, neboli následně, znovu intervenovat dohled nebo zákonodárce.

Pokud však všechny tyto instrumenty tržnímu selhání nezabrání, může spotřebitel stále ještě dosáhnout nápravy smluvních disbalancí – a případně i náhrady způsobené škody – podáním žaloby u civilního soudu.

Mezi instrumenty ex-ante, které jsou schopny účinně ochránit před nekvalitními produkty či nedůvěryhodnými zprostředkovateli, můžeme zmínit produktové kontroly, ukládání zákazů, anebo udělování licencí. Otázka je, zda mohly být v rámci produktové kontrola ČNB ex ante zakázány pojistné smlouvy s nulovou pojistnou částkou.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se