Kvůli brexitu odchází i ministr zahraničí Johnson, nahradí ho Jeremy Hunt

Snažit se "vylepšit lejno" nemá smysl, tvrdil podle médií na zasedání vlády ministr zahraničí Boris Johnson. Mluvil o plánu premiérky Theresy Mayové na to, jak by měly vypadat vztahy mezi Velkou Británií a Evropskou unií poté, co ji Britové opustí.

Vláda tento plán minulý týden schválila. Johnson s ním, stejně jako několik dalších kritiků nesouhlasil. A tak nakonec podal v pondělí demisi. Z vlády tak odchází vůbec nejznámější zastánce brexitu mezi britskými politiky. Otázkou je, co to bude znamenat pro samotnou premiérku Mayovou. Vyloučen není její politický pád.

Johnsona ve funkci nahradí dosavadní šéf rezortu zdravotnictví Jeremy Hunt. "Královna s potěšením schválila jmenování Jeremyho Hunta ministrem zahraničních věcí a záležitostí Společenství," uvedl úřad premiérky Mayové na twitteru.

Hunta v čele ministerstva zdravotnictví nahradí Matt Hancock, který od ledna zastával funkci ministra kultury. "Nemůžu se dočkat, až začnu," komentoval své jmenování na twitteru. Novým ministrem kultury bude místo Hancocka dosavadní generální prokurátor Jeremy Wright.

Johnsonův odchod jen podtrhl, do jak chaotické situace se britská politika dostala. Od referenda, v němž Britové odhlasovali odchod z EU, už uplynuly víc než dva roky. Ale v Londýně se za tu dobu stále nedokázali domluvit, jaký brexit vlastně chtějí. Navíc se nejspíš schyluje k dalšímu kolu toho, co britskou konzervativní stranu trápí už několik desetiletí − k bratrovražedným sporům ohledně vztahů Spojeného království s unií.

Ještě před Johnsonem z funkce odešel i ministr pro brexit David Davis. Premiérku Mayovou ve svém rezignačním dopise obvinil, že se chystá EU "předat kontrolu nad značnou částí britské ekonomiky". Podle něj tak po brexitu "ve skutečnosti nezískáme zpět kontrolu nad našimi zákony".

Davis tak reagoval na plán, který Mayová ve vládě prosadila koncem minulého týdne. Premiérka chce se členy unie dojednat vznik společné zóny volného obchodu. Británie by sice po svém odchodu z EU mohla uzavírat vlastní obchodní dohody s třetími zeměmi, při obchodování se zbožím se státy unie by se ale musela řídit evropskými pravidly. A to včetně těch, která EU přijme v budoucnu. Spojené království by tak nemělo na podobu těchto pravidel žádný vliv, nesedělo by u stolu, u kterého se budou dojednávat. Přesto by se jimi ale muselo řídit.

To je pro řadu radikálních euroskeptiků nepřijatelné. Británie by se změnila ve "vazalský stát", říká například vlivný konzervativní poslanec Jacob Rees-Mogg. Toto uspořádání, které se podobá vztahu, jež má s EU Norsko, původně odmítala i Mayová. Nakonec ho ale podpořila − do EU směřuje skoro polovina britského vývozu a pro britské firmy je klíčové, aby do ní své zboží mohly vyvážet bez překážek. Premiérka je proto ochotná smířit se s tím, že by její země v rozsáhlých oblastech týkajících se regulace ekonomiky nebyla plně suverénní.

Ve vládě sice Mayová tento plán prosadila, dá se ale čekat, že odpor tvrdých zastánců brexitu bude po Johnsonově a Davisově rezignaci sílit. Není tak jisté, jestli to bude právě Mayová, kdo Velkou Británii z EU vyvede. Brexit nastane koncem března příštího roku, zbývají do něj přesně 262 dny. V té době už Mayová nemusí být premiérkou. Poté co loni katastrofálně neuspěla v předčasných volbách, jež sama vyvolala a nakonec v nich přišla o většinu v parlamentu, kterou do té doby měla, je její pozice velmi slabá. Do karet jí ale hraje fakt, že její konzervativní strana nemá žádného silného představitele, který by se mohl stát jejím nástupcem.

Británie je právem hrdá na svou staletou demokratickou tradici. Odchod z EU ale cloumá i tak stabilní zemí, jakou je právě Spojené království. Britští politici se prostě nejsou schopni domluvit. Menší část z nich chce, aby byl rozvod s EU co nejvíc "po italsku" - přejí si tedy téměř totální zpřetrhání vazeb, bez ohledu na to, že by země zchudla, jak připouštějí i vládní analýzy. Většina politiků si uvědomuje, že v zájmu Londýna je rozvod "po dobrém". Nejsou ale schopní své názory jednoznačně prosadit. A navíc leckdy požadují věci, které jsou z pohledu EU protiprávní.

Premiérka Mayová tak může u ostatních států EU narazit, i kdyby umlčela své domácí kritiky. Trvá na tom, že Londýn v rámci brexitu neopustí jen EU, ale i jednotný evropský trh a celní unii. Zatím ale zveřejnila jen velmi obecné obrysy toho, jak si tedy budoucí vztahy s EU představuje. Zmiňovanému plánu na to, že Británie bude dál respektovat evropská pravidla týkající se volného pohybu zboží, chybí detaily. Je možné, že ho unie přijme kriticky − hlavní evropský vyjednavač Michel Barnier opakuje, že pokud by Británie chtěla čerpat výhody jednotného trhu, jako je právě volný pohyb zboží, musela by plnit i ostatní pravidla. Tedy například umožňovat volný pohyb osob.

Ještě spornější jsou Mayové návrhy ohledně budoucích celních vztahů mezi Británií a EU. Londýn chce odejít z evropské celní unie, ale přesto tvrdí, že to vzájemné vztahy nemusí zkomplikovat − prý bude ve svých přístavech a na letištích vybírat clo na zboží, které z ostrovů míří dál do EU, a peníze následně předá unii. Na zboží, jehož konečným cílem je Británie, pak chce uplatnit vlastní celní tarify.

Podle Britů může systém fungovat, aniž by bylo nutné obnovit hraniční kontroly mezi Irskou republikou, členem EU a Severním Irskem, které patří Británii. EU namítá, že takový systém je pozvánkou pro podvodníky, kteří by chtěli využít rozdílu mezi britskou a evropskou celní sazbou. Sama britská vláda pak připouští, že by znamenal velký nárůst administrativy, stál by desítky miliard liber a zatím ho nikdo na světě v takovém měřítku nevyzkoušel.

Britská politika tak se svou neschopností jasně naložit s nutností odejít z EU začíná připomínat frašku. Jak říkal německý komik a kabaretní herec Karl Valentin − každá záležitost má tři aspekty: "pozitivní, negativní a směšný". Britové se nebezpečně blíží ke třetí variantě.