V ideálním, ryze teoretickém světě by lidé rádi drželi svou spotřebu na úrovni, která by odpovídala jejich současným a očekávaným budoucím příjmům. V časech nadprůměrně dobrých by (v souladu s klesajícím užitkem každé další večeře) ukládali část svých peněz na horší časy stranou, aby si při poklesu běžného příjmu nemuseli odříkat. Banky vybavené stejnou znalostí budoucnosti, by jim zejména v krušných dobách vyšly vstříc a půjčkami pomohly "vyhladit spotřebu".

Není nad to, než testovat hypotézy (za něž se rozdalo pár Nobelových cen za ekonomii, počínaje slavným Miltonem Friedmanem) na skutečných číslech z reálného českého prostředí v posledních deseti letech. Tenhle úkol si vytkli profesor Mandel s docentem Teplým z pražské VŠE. A k čemu nedospěli?

Třeba k tomu, že v reálu je to všechno trochu jinak. Ovšem bez historického exkurzu a porozumění sobě samým se neobejdeme. Zadluženost českých domácností vůči bankám byla před čtvrtstoletím – měřeno dneškem – nepatrná. Naproti tomu firmy dlužily vzhledem k transformační zátěži hodně. Navíc jejich dluh dál rostl v éře, pro niž se vžil přívlastek "bankovní socialismus". Po nákladném vyčištění tohoto dědictví a privatizaci bank se však začala karta obracet – zadluženost firem klesla v nominálním vyjádření (bez inflace) zhruba na polovinu, což zdaleka nebyl bezbolestný příběh, neboť mnohé firmy nepřežily. Na přelomu tisíciletí banky objevily kouzlo růstu v úvěrech obyvatelstvu, což velmi souvisí s nástupem hypoték. Počínaje rokem 2006 již objem půjček obyvatelstvu překonal firemní sektor a od té doby se nezastavil. Mimochodem, málo si to uvědomujeme, ale zadluženost firem je při zohlednění ekonomického růstu a cenového vývoje dosud nepoměrně nižší – hluboko pod úrovní poloviny 90. let minulého století.

To u domácností je vývoj diametrálně odlišný. Zejména v předchozím ekonomickém cyklu do roku 2009 byl nárůst zadluženosti skutečně vysoký, a to jak v poměru k HDP, tak k čistému příjmu domácností. Úspěšně tak potírá Friedmanovu hypotézu permanentního důchodu, protože v nadprůměrně dobrých časech se národ vesele zadlužuje, místo aby odkládal peníze bokem – jako ostatně skoro všude na světě. Zase abychom z teorií nedělali maškary: jsou velmi dobré důvody, proč bylo zadlužování obyvatelstva zrovna u nás procyklické.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Kdo nás připravil o pěkných pár procent HDP.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru