Komentář Tomáše Sedláčka: O boxu, argumentaci a lásce

Existence boxerských rukavic asi v člověku spíše vyvolá pocit agrese, krve a nenávisti než něhy, nicméně opak je pravdou. Agresivní může být samotný pěstní boj, ale právě boxerské rukavice jsou tím, co z ostrých úderů dělá údery měkké, přátelské. Smyslem boxerských rukavic je právě zmírnění, změkčení úderu. Boxerská rukavice umožňuje tvrdý úder, který ovšem nezraňuje.

Cílem boxu totiž není snaha druhého zranit, ale porovnat síly. Boxerská rukavice umožní praštit plnou silou, praštit na citlivá místa a nemuset u toho brát ohled na to, jak to protivníka zraní. Umožňuje upřímnost v úderu, umožňuje prát se naplno. Jen tak je totiž možné zjistit, kdo umí boxovat lépe. A skutečným cílem boxu není vyhrát, ač se to na první pohled může tak snadno zdát, ale zjistit, kdo je silnější. A naučit se od něj pro příště boxovat lépe.

Podobně i při debatách bych si přál, aby existovala taková rukavice. Aby člověk mohl argumentovat naplno, s plnou silou úderu a zápalu, a nemusel se přitom bát, že svého oponenta zraní. Vést takovou debatu, jejímž cílem není vyhrát, ale zjistit pravdu. Cílem též není kompromis nebo dělání nějakých ústupků (což je ovšem často legitimním cílem politické diskuse), ale přijít věci na kloub. Koneckonců železo ostří železo, jak se píše v tisíce let staré biblické Knize přísloví. Železo se neostří mechem či vatou, ale něčím tvrdým. A létají jiskry.

Tříska dělá trámy

Už jen to, že lidé mají různé názory, svědčí o tom, že na jejich pohledu něco je, a byť s ním člověk nesouhlasí, spíše než vrtět hlavou by bylo dobré zjistit, proč si to myslí. Psycholog Jordan Peterson, mimochodem velice zajímavá novinka na konzervativně-pravicové škále spektra, se snaží ke každé diskusi přistupovat tak, že druhá strana ví něco, co on ne. Koneckonců je spousta věcí, na kterých se shodnete i se svým nejzarytějším odpůrcem, byť si to člověk neuvědomuje. Ale velice rychle, protože člověk chce brousit svůj názor, se člověk dostane k nějakému sporu, rozdílu, kde se chce utkat. Myslící člověk přece chce veřejně vystavit svoje názory, své postřehy k tématu a čeká, že mu jeho oponent ukáže, kde se mýlil. Viděl jsem jednu dojemnou scénu, kdy jeden vědec nad slunce jasně vyvrátil druhému jeho celoživotní tezi. A ten člověk, když zjistil, kde se mýlil, začal tomu druhému − téměř se slzami v očích − z hloubi srdce děkovat. Děkoval mu, protože mu vytáhl třísku z oka. Třísku, která má tu vlastnost, že ten, kdo ji má v oku, ji nevidí, ale naopak třísky v očích druhých se mu jeví jako trám. Děkoval mu, že díky němu pochopil, kde se mýlil, a že se tím pádem dále již mýlit nemusí.