Vzpomínám, jak jsme po změně režimu v roce 1989 cestovali na Západ jako „chudí příbuzní“. Pod stan, s konzervami a návštěva restaurace byla téměř nemyslitelná. Nyní na svazích lyžařských středisek v Rakousku či Itálii spatříte restaurace obležené Čechy a v kavárně důchodkyně diskutují, jak letos ten all inclusive zájezd k moři nebyl nic moc: jen jeden bazén a u baru nebyly zdarma koktejly jako vloni. Odkud se vzal vzestup životní úrovně tolika lidí?

Příčin lze vyjmenovat celou řadu. Někdo zmíní obrovský rozvoj technologií, jako jsou počítače, internet, mobilní telefony, robotizace či umělá inteligence, které stojí za růstem produktivity. Jiný může uvést z historického pohledu velice nízké úrokové sazby, které podporují spotřebu a investice. Rovněž by šlo uvést mezinárodní obchod, volný pohyb kapitálu, demografii či řadu dalších vlivů.

Při hledání skutečné prapříčiny diskutovaného fenoménu se musíme ohlédnout ještě před rok 1989. Čínský vůdce Teng Siao-pching v osmdesátých letech zahájil zásadní obrat v ekonomickém směřování své země, který trvá dodnes. I když se v horních patrech tamní ekonomiky centrálně plánuje, v patrech spodních vládne tvrdý kapitalismus nepříliš vzdálený tomu v 19. století. V podobné době Michail Gorbačov a jeho perestrojka nastartovali rozpad Sovětského svazu a celého komunistického bloku a vyústily v podobně radikální změnu fungování ekonomik další obrovské části světa.

Pokud se na uvedenou změnu podíváme optikou počtu obyvatel v produktivním věku, pak podle statistik OSN zjistíme, že k tehdy zhruba 700 milionům lidí v produktivním věku ve vyspělých zemích skokem přibylo do světa tržní ekonomiky asi 800 milionů lidí jen v Číně a východní Evropě! Dnes jsou to již miliardy lidí.

Technologický rozvoj, nízká inflace a nízké úroky jsou důsledkem tohoto fenoménu. Není náhoda, že největší rozvoj technologií začal v 90. letech. Není náhoda, že od 80. let úrokové sazby a inflace klesají. Kombinace růstu produktivity v důsledku technického rozvoje a zapojení stovek milionů levných lidí do světové ekonomiky mají deflační vliv. Lidsky řečeno, „Made in China“ nás doslova obklopilo a za peníze, které ušetříme při nákupu levné elektroniky, bot, oděvů či hraček, si pak jedeme zalyžovat do Alp.

Bohužel, některé vlivy, které nás v posledních 30 letech učinily bohatšími, pomalu slábnou a některé mohou i obrátit směr. Průměrná mzda v Šanghaji je nyní stejná jako v Praze. Asiatů sice přibývá, ale levných Asiatů značně ubývá, což může vést k růstu cen i úroků. Největší hrozbou je omezení mezinárodního obchodu. Řeky, která nám dává možnost se mít lépe, ať již v roli nakupujících, nebo prodávajících. Teng Siao-pching a Michail Gorbačov symbolicky jednu éru odstartovali. Donald Trump a další jemu podobní jsou možná symboly jejího konce.

Související