Lidé politiky už prostě nechtějí

Agentura CVVM přinesla zprávu, která říká: Lidé nejvíc věří předsedovi ANO a premiérovi Andreji Babišovi, kterému policie nebo Evropský úřad pro boj proti podvodům nevěří, že nepodváděl při budování svého Čapího hnízda.

Ano, je tu další průzkum důvěry občanů v politiky a je stále stejný. Známí a výrazní politici jsou vpředu, ti méně výrazní vzadu. To, co je opravdu zajímavé, jsou údaje o nedůvěře. U úplně všech sledovaných politiků je totiž vyšší procento těch, kteří jim nedůvěřují než těch, kteří jim důvěřují. Vlastně to znamená, že žádný přední politik nemá důvěru svých občanů. Všem se spíš nevěří. Což není dobře, ne?

Dokonce se u tohoto žebříčků patnácti dvaceti nejviditelnějších politiků dá vysledovat pozoruhodný trend - samotná důvěra sice tu a tam kolísá podle toho, co který politik zase vyvedl. Ale nedůvěra pořád nenápadně roste. Jako by skupina nespokojených s politiky neustále mírně bobtnala. CVVM provádí svoje měření důvěry a nedůvěry několikrát do roka a v jeho zprávách se uvádí, že oproti předchozímu měření znovu narostl počet nedůvěřivých.

Kdy už to politici pochopí?

Výzkumné agentury sledují i míru důvěry a nedůvěry občanů v politické instituce, a přestože se tenhle ukazatel chová jinak, sděluje nám vlastně to samé. Politikům se nevěří.

Dobře to ukazuje rok 2009. Trojkoaliční vláda Mirka Topolánka měla na jaře toho roku dosti nelichotivá čísla - důvěřovalo jí jen něco mezi 20 až 30 procenty lidí. Jakmile ale vládu převzal “úřednický” kabinet Jana Fischera, důvěra okamžitě poskočila na 50 a zanedlouho na 70 procent. A jen co v létě dalšího roku nastoupila vláda Petra Nečase, aniž by cokoli stihla udělat, důvěra zase naráz klesla na 40 procent. Stačilo pouhé vědomí, že u moci jsou, nebo nejsou “politici”.