Naše "dilema" na konci totality před 29 lety bylo: buď totalitní a zchudlý režim, nebo svobodný režim, který se topí v bohatství. Žádné dilema to tedy moc nebylo. Chcete raději chudou totalitu, která vám diktuje, čemu musíte věřit, která vězní, mučí a vraždí své protivníky, nebo svobodu pohybu, myšlení a bohatství a režim, který si svých kritiků váží?

Těžší rozhodování by nastalo, kdyby to dilema bylo opačné: chcete svobodu a chudobu, nebo totalitu a bohatství? To by bylo těžké rozhodování. Chcete raději svobodu mysli v chudobě, nebo život v područí, ale topení se v bohatství? To, že toto dilema jsme nikdy nemuseli řešit, nás možná dovedlo k tomu, že jsme si vůbec nevšimli, jak k nám byly "dějiny", nebo spíš Veškerenstvo, laskavé. A také jsme si nevšimli toho, čemu lze říct Laskavost šťastné shody − že se totiž skutečně daří ekonomicky lépe, je-li země svobodná.

Chudoba ducha − chudoba hmoty

Ono to také mohlo být přesně naopak. Tedy tak, že jsou totalitní režimy efektivnější než ty svobodné. Ono z papíru, z teorie, "intuitivně", logicky by mohl totalitní režim skutečně být ekonomicky výkonnější. Žádné nákladné boje s konkurencí, výdaje na rek­lamu, monopolizací výroby by měly nastat úžasné "úspory z rozsahu" (čím větší továrna, čím více aut vyrábí, tím levnější je vyrobit jedno auto). Centrálně plánovaná ekonomika na papíře bude vypadat efektivněji než ­chaos tržní ekonomiky se všemi nejistotami. Navíc totalitní vůdce se ráno probudí s tím, že by bylo fajn postavit nové letiště, a odpoledne může začít stavět. To v demokracii musíme na vše v rukavičkách, aby se náhodou někdo nenaštval, rozmyslet si, na čí zahradě letiště postavit, všechno odkoupit, postarat se o místní ohrožené druhy žížal atd. Předpokládám, že také proto centrální plánování fascinovalo tolik vzdělaných ekonomů − protože to na papíře vypadalo, že bude mnohem výkonnější (a lidštější) než nešvary egoismu, soukromničení, fascinace ziskem, snahy zničit své konkurenty a "kapitalistického autismu".

No a vidíte, přesný opak byl pravdou. Navíc po sobě centrální plánování zanechalo zcela zhuntovanou přírodu a vzduch − právě ono společné komunistické obecné plánování, které mělo tak vehementně hledět na obecné blaho. Trvalo nám desítky let ­krvežíznivého a sobeckého kapitalismu, než jsme si vyčistili tu společnou přírodu kolem sebe.

Zbývá vám ještě 40 % článku

Co se dočtete dál

  • Proč se ekonomice a lidem daří dobře v zemích, kde panuje demokracie?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se