Hranici mezi Evropskou unií a Ruskem tady tvoří řeka. Mráz v půlce prosince ještě není tak silný, aby zamrzla. Na každém z obou břehů ční mohutná středověká stavba. Na estonské straně Heřmanův hrad, kdysi nejvýchodnější útočiště řádu německých rytířů, a naproti němu se zvedá Ivangorodská pevnost, již zbudoval moskevský velkokníže Ivan. Hradby jsou poprášené sněhem.

Z Estonska, které je kvůli možnosti volit po internetu a vynálezu Skypu považováno za průkopníka moderních technologií a transparentnosti, se dá na protější břeh dostat po mostě s hraničním přechodem. Ten může kdykoliv a bez papírování využít více než třetina místních. Na město v Evropské unii je to docela dost. Nejméně každý třetí člověk má v bezmála šedesátitisícové Narvě ruské občanství, a dostane se proto na ruskou stranu bez nutnosti vlastnit vízum umožňující vstup do Putinovy říše.

Vládce Kremlu před časem vyhlásil, že bude chránit své krajany v jakékoliv zemi, bude-li to třeba. Po obsazení Krymu a válce na Donbase zahraniční novináři objevili Narvu, největší ruské město v NATO, a začali se ptát, jestli může být "další na řadě". Jak to vidí místní?

jarvis_5c1b88a8498e6a73a3538a6f.jpeg
Po mostě přes řeku Narvu přejdou jistí lidé tam a zpátky několikrát denně.
Foto: Milan Bureš

Estonci z města ven

"Když slyším na ulici někoho mluvit estonsky, hned se za ním otáčím, protože to bude někdo známý," říká jen s malou nadsázkou Tanel Mazur, učitel historie na narvském estonském gymnáziu. To je ze všech zdejších středních škol nejmenší. V Narvě představují Estonci jen tři a půl procenta zdejšího obyvatelstva, zatímco etničtí Rusové impozantních 88. Estonské občanství má 48 procent Narvanů, ruské vlastní 36 procent a 14 procent zdejších je držitelem takzvaného šedého pasu − nemají žádnou státní příslušnost. Většinou jde zase o rusky mluvící.

Pro získání estonského občanství je třeba složit docela náročnou zkoušku z jazyka a historie a velká většina narvských občanů se estonsky domluví jen s potížemi. Přitom estonština je tu jediným úředním jazykem. Jsou v ní všechny státní a městské dokumenty a veřejné nápisy. S azbukou se setkáme jen na cedulích v obchodech, i tam ale převažuje estonština.

Učitel Mazur objednává u rusky hovořící ­servírky v restauraci uprostřed Narvy v estonštině. "Rusové si stěžují, že nemají kde cvičit jazyk, tak já jim to umožňuju," usmívá se sedmačtyřicetiletý muž. A mladá číšnice reaguje v jeho mateřštině. Kantor si ještě vybavuje sovětskou éru, kdy ruští prodavači i v hlavním městě Tallinnu estonsky mluvit odmítali, a dávali tak podle něj najevo "ruskou nadřazenost". "Ale peníze hodně změnily," dodává pedagog.

Narva, dnes třetí největší město Estonska, bývala barokní perlou Pobaltí. Nálety Rudé armády roku 1944 její historické centrum ale srovnaly se zemí. Sověti vyhnali nejen německou armádu, která okupovala Estonsko od roku 1941, ale i téměř všechny původní obyvatele. Těm Stalin už nedovolil se vrátit a rozstrkal je v rámci své zvrácené národnostní politiky po celém Sovětském svazu. Do Narvy nastěhoval převážně Rusy. Ti dnes v zemi s pouhým milionem a 300 tisíci obyvateli představují celou čtvrtinu populace. A mnozí z těchto Rusů si dodnes s nostalgií připomínají téměř půlstoletou sovětskou nadvládu.

jarvis_5c1b88a9498e6a73a3538a77.jpeg
Jelizaveta Markovová v uniformě sovětské snajperky. Ráda se účastní rekonstrukcí bitev.
Foto: Milan Bureš

Nejtypičtější stavbou Narvy jsou neomítnuté stalinské činžáky z šedých cihel. Dlouhými ulicemi se prohání vítr, skutečné náměstí tu chybí. Vyrůstají ale první moderní budovy, jako je třeba pobočka univerzity v Tartu nebo nové divadlo. Na veřejných prostranstvích je čisto, večer se rozzáří nákupní centra, věže pravoslavného i luteránského kostela. A samozřejmě velkolepá Heřmanova pevnost i říční promenáda na samé hranici s mocným sousedem.

Ivangorodské hradby na ruské straně se zatím noří do tmy. Osvětlená je tam jen krátká část nábřeží, pro niž narvská radnice pomohla vyjednat evropskou dotaci, která byla ještě o 300 tisíc eur vyšší než pro promenádu na estonské straně. Přesto Ivangorodští postavili i s přispěním milionu eur jen asi osminu toho co jejich narvští sousedi za nižší částku. Starosta Ivangorodu, což je město s pouhými deseti tisíci obyvateli, výsledek omlouval "geomorfologickými" zvláštnostmi, jiné hlasy hovořily o korupci.

jarvis_5c1b88a9498e6a73a3538a7b.jpeg
Chrám Vzkříšení Krista zůstal stát po sovětském bombardování v roce 1944 jako jediná stavba v centru Narvy.
Foto: Milan Bureš

Ruský pas a evropská mentalita

Na Ivangorodskou pevnost je výhled také z malého ateliéru ve dvoupatrové budově hned vedle narvského konzulátu Ruské federace. Po dvou temných severních dnech teď krátce po pátečním poledni nečekaně vysvitlo slabé slunce a Jelizaveta Markovová se pro dnešek rozhodla zavřít svou živnost a jít si užít víkend. Pětatřicetiletá žena se živí fotografováním lidí, kteří žádají o vízum či o ruské občanství, případně o vyvázání z něj.

Rodačka z Narvy Markovová ruské občanství má a po estonském netouží. I s ruským pasem může volně cestovat po Evropské unii − opravňuje ji k tomu povolení k trvalému pobytu v členské zemi, tedy Estonsku. Přestože v Narvě vychovává tři děti, zdejší úřední jazyk neovládá, vlastně ho nepotřebuje. Že nemůže volit v parlamentních, ale jen v místních volbách − což estonská vláda ruským občanům s trvalým pobytem povoluje −, Jelizavetě Markovové stačí. Velká politika ji prý nezajímá.

jarvis_5c1b88a9498e6a73a3538a7f.jpeg
Radnice ve městě napočítala neuvěřitelných 77 národností, drtivě ale převažují Rusové – a z věřících pravoslavní.
Foto: Milan Bureš

Při diskusi na téma Krym ale ožije. Moje poznámka o "anexi" se jí nelíbí. "Vy mě udivujete. A čí je historicky Krym?" ptá se a hned argumentuje, že přece ruský. A pokračuje, že konflikt na Donbase prý nezpůsobil Putin, ale ukrajinští oligarchové, kteří "chtějí na válce vydělat, protože jinak se na chudé Ukrajině vydělat nedá".

Před třemi lety, krátce po vpádu Putinových zelených mužíků na krymský poloostrov, ji prý na narvské ulici oslovili sociologové zkoumající postoje estonských Rusů. "Výzkumníci se mě ptali, jestli bych si přála spojení s Ruskem. Já jim řekla, že Rusko miluju, ale nechci tam. Nechci, aby z Narvy byla prdel Evropy. Tady se to každým rokem zlepšuje a Ivangorod je díra. Byli jste tam vůbec?" ptá se žena, která kromě fotografického studia vlastní ještě malý kosmetický salon.

Není jisté, zda Markovovou tehdy vyslechli spolupracovníci Kansaské univerzity, ale ti v roce 2015 zveřejnili výsledky svého šetření právě z Narvy. Podle něj nejvíc místních Rusů ve svých odpovědích vyjádřilo sounáležitost s městem Narva (22 procent), poté s Estonskem (19), pak s Evropskou unií (14) a nejméně, pouhých 12 procent, s Ruskem.

"Vlastním ruský pas a mluvím rusky, ale narodila jsem se v Estonsku a už mám evropskou mentalitu," ujišťuje Jelizaveta Markovová.

jarvis_5c1b88aa498e6a73a3538a87.jpeg
Členky ruského spolku Rusič připravují oslavy Dne čaje.
Foto: Milan Bureš

Jazyková inkvizice

O několik ulic dál, ve druhém patře prosklené budovy, v jejímž přízemí se rozprostírá nákupní centrum, probíhají hodiny estonštiny, pořádané nadací Integratsioon. Chodí na ně místní Rusové různého věku, kteří zatím vůbec nebo dostatečně dobře neovládají první jazyk země, v níž žijí. Jako třeba osmačtyřicetiletý Kiril Averin, rodák z Narvy, který nedávno získal zaměstnání jako manažer v městské odpadové firmě. Má ruské občanství, před časem dokonce uvažoval o přestěhování do Ruska.

"Nějakou dobu jsem tam žil, ale pak jsem pochopil, že lidé v Rusku přemýšlejí jinak," říká. Na mysli má tamní smířenost s korupcí. "V Estonsku se všeobecně odsuzuje. Díky tomu, že vše je tady na internetu, nemá korupce moc šancí," poznamenává muž, jenž se z Ruska zpátky do Narvy přestěhoval teprve před čtvrtrokem.

jarvis_5c1b88aa498e6a73a3538a8b.jpeg
Občané Ruska, kterých žije v Narvě více než třetina, využívají hraniční přechod velmi často.
Foto: Milan Bureš

Když přijde řeč na Putina, nastává opět poněkud schizofrenická situace, typická pro hovory s narvskými Rusy. "V zahraniční politice to dělá dobře, získal kontrolu nad Černým mořem," prohodí Averin. "Já jsem Rus, ale miluju Estonsko," neopomene dodat.

Podle Margarity Källové, která je manažerkou zdejších jazykových kurzů, začala estonská vláda věnovat pozornost integraci rusky mluvících teprve v posledních třech letech. Za kurzy, bez nichž se náročný test z estonštiny nutný pro získání občanství dá úspěšně zvládnout jen stěží, se muselo platit. Od roku 2015 jsou zdarma.

Donedávna ještě v Narvě panovaly obavy z nájezdů jazykové inspekce, jež kontrolovala perfektní znalost estonštiny u učitelů či lékařů. "Říkalo se jim jazyková inkvizice a nedělali dobrou atmosféru," podotýká Källová. Příjmení má po estonském manželovi, její otec je Maďar ze Zakarpatí a matka Ukrajinka. "Máma má dodnes šedý pas, jako občanka se neidentifikovala se státem, to je výsledek zdejší slabé jazykové a integrační politiky," vypráví třicátnice. Upozorňuje, že v březnu se v Estonsku budou konat parlamentní volby a politici si uvědomili, že mezi rusky mluvícími občany se skrývá zatím nevyužitý voličský potenciál.

jarvis_5c1b88aa498e6a73a3538a8f.jpeg
Z ruského Ivangorodu: Čekání na vstup do Estonska
Foto: Milan Bureš
Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • Proč místní sledují spíše novorční projev Vladimira Putina než estonské prezidentky?
  • Jak ve městě vzpomínají na autora legendárního Švejka Jaroslava Haška?
  • V jakém jazyce probíhá jednání místního zastupitelstva? Kolik jeho členů umí estonsky?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se