Metodou, jak také pochopit význam uplynulého roku, může být sestavení přehledu událostí a dějů, které se v jeho průběhu odehrály historicky poprvé. Z novinek se často dá odhadovat směr dalšího vývoje. Seznam letošních premiér bohužel dvakrát povzbudivý není. Alespoň tedy z pohledu těch, kdo si přejí, aby Česko zůstalo pevně ukotvené v Evropské unii, aby se nesnižovala kvalita naší demokracie a abychom se postupně nevydali maďarským či polským směrem. Zde je několik klíčových českých premiér roku 2018.

1. Poprvé vládu vede trestně stíhaná osoba. Pokud byste před pár lety někomu tvrdili, že premiérem bude v roce 2018 člověk, kterému hrozí vězení za dotační podvod, vyslechli byste si asi něco o Bohnicích. Pokud byste dodali, že dotyčného bude navíc popotahovat Evropská komise kvůli střetu zájmů, byla by to rovnou poukázka na svěrací kazajku. A jestli byste si přisadili, že dotyčný bude na všechny aféry reagovat výkřiky "nikdy neodstoupím, nikdy", a jeho straně přesto porostou preference k pětatřiceti procentům, měli byste zřejmě zajištěnou poukázku na zbavení svéprávnosti na doživotí. Jenže všechno to se v roce 2018 stalo. V Česku byly letos překročeny všechny dosud myslitelné hranice politické kultury, navíc za lhostejného přihlížení či rovnou potlesku většiny lidí. Skrupule zmizely. Což je základní zjištění, které rok 2018 přinesl. A zároveň je to rámec, který umožňuje pochopit všechny ostatní "premiéry".

2. Poprvé od roku 1989 se dostali k podílu na moci komunisté. Komunistická strana podporuje vládu Andreje Babiše a premiér, sám bývalý kariérní komunista a agent StB, jim za to vychází všemožně vstříc. Problém není samozřejmě v tom, že by hrozil návrat totality. Celkový domácí i zahraničněpolitický kontext je odlišný, dějiny nikdy nechodí identickými cestami. Hlavní problém toho, že komunisté jsou znovu de facto u moci, je jinde: a sice v tom, že začalo být zcela lhostejné, co komunisté reprezentují, jsou najednou považováni za stranu jako každá jiná. To je symbolický konec první České republiky, která byla postavená mimo jiné na negaci komunistické minulosti. A signalizuje to, že ti, kdo komunisty k moci pragmaticky přivedli, nebudou mít v budoucnu problém s čímkoli možná ještě horším. V jednu chvíli se zcela vážně uvažovalo o tom, že by Babišovu vládu mohli podporovat i nahnědlí extremisté z Okamurovy SPD. Možné je od letoška opravdu vše.

3. Český prezident poprvé otevřeně potvrdil loajalitu Rusku. Miloš Zeman ostře napadl kontrarozvědku, která ve výroční zprávě otevřeně pojmenovala rizika plynoucí z ruského a čínského vlivu v Česku. Prezident obvinil zpravodajce z "plácání" a nazval je "čučkaři". Podtrhl tak své celoroční působení, které bylo charakterizováno podporou ruských zájmů. Kauza novičok, spor o vydání hackera Nikulina, incident v Azovském moři, odmítání protiruských sankcí − ve všech těchto případech prezident hrál ve prospěch Kremlu. Nyní je zřejmé, co měl ve skutečnosti na mysli, když po znovuzvolení prohlásil "Budoucnost je na pět let naše". Jeho loajalita patří do značné míry východnímu impériu. Při prezidentově popularitě a vlivu to může být zásadní problém pro směřování naší země.

Zbývá vám ještě 50 % článku

Co se dočtete dál

  • Jaké jsou další české neslavné "premiéry" roku 2018? Jak se vyvíjel vztah Čechů k EU? Co to všechno znamená pro budoucnost naší demokracie a geopolitické zakotvení Česka?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se