Mezi švédským a českým důchodcem už není skoro rozdíl. Oba si mohou dovolit zajet jednou za rok na dovolenou do Prahy. Pokud Česko neudělá nic s důchodovým systémem, hrozí, že za několik desítek let se zhroutí, a penzisty tak čeká bída s nouzí. Varování přichází jak ze zahraničí, tak z domácí půdy. Bohužel už téměř symptomatickým příznakem Česka se stalo, že se o problému mluví, ale neřeší se. Přitom by mohl mít i nijak složité řešení. Konečně podpořit rodiny s dětmi.

Často se mluví, píše o řešení problému finančního dluhu, který Česká republika má. Ten je ovšem minimálně ve své stávající výši směšný, tedy směšný v porovnání s dluhem v podobě více než milionu nenarozených dětí. Česko rodiny s dětmi podporuje málo a za třicet let nedokázalo přijít ani s ucelenou rodinnou politikou. Podpora rodin s dětmi je v současnosti nižší než za minulého režimu.1  Jsou to právě děti, které jsou řešením pro udržitelnost penzijního i zdravotnického systému.

Dítě znamená pro rodinu velmi nákladnou investici. Analytici Československé obchodní banky odhadli, že jen čistě v nákladech vyjde dítě na 1,5 milionu korun. Pokud studuje a rodiče jej podporují až do 26 let, tak může být suma i dvojnásobná. Takto spočtená částka ale pokrývá pouze výdaje s ním spojené. Korektní výpočet musí zahrnout i náklady obětované příležitosti. Tedy fakt, že rodič odchodem na rodičovskou dovolenou přichází o příjem.

Vezměme proto v úvahu model rodiny, kde pracuje otec i matka a oba mají příjem odpovídající mediánu mezd mužů, respektive žen. S dítětem doma bývá obvykle žena, tudíž odchodem z práce přichází rodina o 25 tisíc korun hrubého měsíčně, to odpovídá 19 tisícům čistého. Nově tak má rodina k dispozici medián muže, což je 24 tisíc korun čistého. Zde už je započítán bonus na dítě, na který před narozením potomka neměl nárok. Průměrný měsíční rodičovský příspěvek dosahuje 7000 korun. Na přídavky na děti nemá nárok a na porodné také ne, navíc jde o jednorázovou částku. Rodině se tak narozením dítěte propadnou příjmy o čtvrtinu a měřeno příjmem na hlavu po zohlednění úspor z rozsahu a v souladu s metodikou OECD vychází, že životní úroveň rodiny poklesne na 60 procent stavu, kdy dítě neměla.

Ekonom musí jít v počtech ještě dále. Pokud má rodina dvě nebo tři děti, pak žena stráví na rodičovské dovolené i více než 10 let, to znamená, že přichází o období, kdy mohla kariérně růst a výrazně zvýšit své mzdové ohodnocení. Ušlé náklady ze mzdy tak dále rostou. Navíc se nesmí zapomenout na to, že peníze vynaložené na uživení dítěte by mohla rodina spořit, stejně tak peníze uniklé v důsledku nepracující ženy. V takovýchto případech se celkové náklady a ušlá mzda včetně úroků vyšplhají k částkám, za něž si lze pořídit pěkný byt i v Praze. Rodina tak stojí před rozhodnutím, zda si pořídit dítě, nebo byt. Nelze se proto divit, že mnoho párů končí jedním potomkem a další děti už nechtějí. Mladí lidé si navíc často dítě kvůli drahému bydlení už prakticky nemohou dovolit.

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • Dále se čtenář dočte, v čem je současný systém nevyhovující, jaká je závislost mezi finanční podporou státu a počtem narozených dětí.
  • Esej také ukazuje, jak by se musel například zvýšit rodičovský příspěvek, aby bylo dosaženo stability penzijního systému.
  • Čtenář se dozví, kde by se šlo v rodinné politice inspirovat, jaké reformy podniknout a že titulek článku je dobrou nadsázkou ukazující na rozpor, který v Česku máme.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se