Britský labouristický premiér Harold Wilson kdysi vtipkoval, že v politice je týden dlouhá doba, a mínil tím, že i za sedm dní se může hodně změnit. Když jeho současná nástupkyně Theresa Mayová odložila hlasování o rozchodové smlouvě Spojeného království s Evropskou unií z prosince na polovinu letošního ledna, už nevtipkovala, jen doufala, že ne za jeden, ale za několik týdnů v Dolní sněmovně nastane změna. Jen co poslanci zasedli poprvé v novém roce, hned bylo vidět, že v politice někdy ani několik týdnů není dost dlouho. Nikde ani náznak smysluplné většiny, která by se shodla na jedné variantě brexitu. Rozchodová smlouva bude proto s největší pravděpodobností příští úterý odmítnuta, poslanci se shodnou snad jen na výzvě premiérce, aby jim konečně řekla, zda má plán B, případně jaký.

Pokud se do příštího úterý v premiérském sídle v Downing Street nenajde anglická verze kouzelného sluchátka, k němuž se Mach a Šebestová obraceli v nouzi, zažije Spojené království trpkou chvíli. Předsedkyně vlády Jejího Veličenstva se bude muset obrátit na ostatní členy Evropské unie s dotazem či přáním, zda by se nedal oficiální termín ještě posunout.

Lisabonská smlouva, kterou se celý proces odcházení členského státu řídí, s takovým případem počítá, takže právnicky vzato, nešlo by o nic světoborného, leč politicky je to zdvořile řečeno poněkud nepohodlné. Na východní straně kanálu La Manche je sice vůle najít přijatelné řešení, ale dosavadní příběh brexitu ukázal, že co premiérka Mayová vyjednala, není doma schopna prosadit, takže zazní: A jste si jista, že se historie nebude opakovat?

Ze slepé uličky mohou britskou politiku vyvést dvě cesty, předčasné volby, protože nynější vláda není schopna završit brexit, nebo druhé referendum, kdy by o rozchodové smlouvě hlasovali ti, kdo už rozhodli o rozchodu - voliči. Obojí si však žádá čas, kterého do oficiálního termínu odchodu − do konce března − není dost.