Co když život není běh, ale tanec? Tuto otázku kdysi položil britský filozof poloviny minulého století Alan Watts. A od té doby mi tato úvaha leží (tančí?) v hlavě. Odpověď je těžká a hodně na ní záleží. Běžet, či tančit životem?

Od začátku života máme představu, že náš život někam spěje, míří, že jsme v jakémsi polokryptickém závodě, který nikdo nevyhlásil, kde je potřeba někde − ideálně co nejrychleji − být. Z bodu A do bodu B. Z porodnice domů, naučit se necucat dudlík, rychle číst, psát, pak druhý stupeň a pak střední, maturita, vejška, zkoušky, práce, děti, povýšení… Je to život v neustálém předklonu, jako by člověk sice fyzicky byl někde, ale mentálně, psychologicky byl jinde, napřed před sebou. Jako by odpovědí na Boží jméno "já jsem ten, co jsem" bylo lidské "já nejsem ten, co jsem, jsem ten, který (ještě úplně) nejsem".

Ovšem, člověk se má přece v životě někam dostat, kamsi se vypracovat, něčeho dosáhnout. Člověk by měl přispět svou přidanou hodnotou k hrubému domácímu produktu, posouvat dál hranice možného a myslitelného ve svém oboru a tak dále. Jenže pokud u toho běží a netančí, bude běhat jen trasy jinými vyznačené. Koneckonců to kdysi krásně popsal Werich, v povídce o závodníkovi, který si spletl život se závodem − až si celý život nestihl všimnout ničeho jiného než asfaltu a prudkosti zatáček.

Během běhu

Co když skutečně lepším podobenstvím, vyjádřením "běhu života" není ani tak běh, ale tanec? Co když smyslem života není někam se dostat, ale tančit, dokud hraje hudba? Zdalipak by nebylo vhodnější vnímat život spíš jako tanec, občas šílený, než běh? Svůj běh člověk víceméně ovládá, přesně ví, kam běžet, kde je start a kde cíl a jak má být běh dlouhý. Ví, co se od něj čeká a že se cíl nebude během běhu měnit, tempo si určuje sám a ví, že platí jistá úměra: čím víc přidá, tím rychleji (tedy lépe a úspěšněji) běží.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru