Revoluce, nebo bláznovství? Německo vyjde přechod na zelenou energetiku až na bilion eur

Od našeho zpravodaje z Německa - O německé energetické transformaci se posledních deset let hovoří někdy jako o revoluci, jindy jako bláznovství. Největší průmyslový motor Evropy jednoznačně řekl, že už nechce energii z uhlí ani z jádra a chce být stoprocentně zelený. A i když se Němcům někteří ostřílení energetici smějí, jedno se jim nedá vzít − jdou si tvrdě za svým.

A nevadí jim ani obří náklady. Současný ministr průmyslu Peter Altmaier se nechal slyšet, že celkový účet za obnovitelné zdroje může dosáhnout až jednoho bilionu eur, téměř 26 bilionů korun. Němci navíc mají spolu s Dánskem v Evropě vůbec nejdražší elektřinu − v roce 2017 platili zákazníci v přepočtu za jednu kilowatthodinu 7,84 koruny. V Česku, kde je velkoobchodní cena téměř identická s tou německou, to bylo jen 3,70.

Zatímco ale v české kotlině je sousloví obnovitelný zdroj téměř nadávkou, v Německu za jejich Energiewende, jak energetické transformaci říkají, dlouhodobě stojí přes devadesát procent obyvatel. "Přechod k nové energetice je velmi dlouhý proces a musíme překonat mnoho překážek. Samozřejmě u takového komplikovaného mezigeneračního projektu dochází k pochybením, ale celkově bych celý proces označil ze velmi úspěšný," hodnotí reformy Andreas Kuhlmann, šéf německé energetické agentury DENA.

"Víme velmi dobře, že Německo jako jedna země globální klima nezachrání. Můžeme ale jít ostatním příkladem. A během toho mohou naše firmy vyvinout nové technologie, které najdou globální uplatnění," dodává.

Emise neklesají

Energiewende byla schválena v roce 2010 a jejím dlouhodobým cílem je snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů o 80 až 95 procent, počítáno k roku 1990.

Hlavně ekologové ale začínají projevovat silnou frustraci. Jeden z duchovních otců Energiewende, Hans Josef Fell, dokonce řekl, že je kancléřka Angela Merkelová podvedla. Narážel na fakt, že i přes velkou snahu se Německu nedaří naplnit klimatické cíle, které si stanovilo pro rok 2020. Za posledních deset let množství emisí stagnuje.

"Nastavovali jsme sice nové cíle, ale dostatečně jsme se nesoustředili na odchod od uhlí," říká Kuhlmann. "Už nyní víme, že cíle pro rok 2020 nesplníme. Snížili jsme emise o 30 procent, což je sice hodně, ale ne tolik, kolik jsme chtěli," dodává.

Důvody vysvětluje Michael Pahle, který působí v Institutu pro výzkum klimatických dopadů v Postupimi. Podle něj je nutné podívat se více do historie, hlavně do let 2000 až 2005. "Původní cíl totiž nebyl ochrana klimatu, ale zbavit se jaderné energie," vysvětluje. "To se změnilo a navrch začal získávat boj s klimatickou změnou. Tyto dva trendy si přitom částečně odporují," uznává.

Německo tak jednu chvíli sice hovořilo o snižování emisí, zároveň ale plánovalo odstavení největších bezemisních zdrojů − jaderných bloků − a stavělo uhelné elektrárny, které je měly nahradit. "Musíte pochopit, že debata o konci jádra běží desítky let. Ano, odchod od jádra činí dosažení klimatických cílů složitější, ale společnost už prostě atomové bloky nechce," uzavírá Kuhlmann.